SBÍRKA ZÁKONŮ
ČESKÉ REPUBLIKY

Profil aktualizovaného znění:
Titul původního předpisu:
Nařízení vlády kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci
Citace pův. předpisu: 178/2001 Sb. Částka: 68/2001 Sb.
Datum přijetí: 18. dubna 2001 Rozeslána dne: 6. června 2001
 Datum účinnosti: 6. června 2001
Změny a doplňky předpisu:
provedené číslo s účinností dnem Úplne znění
nařízením vlády 523/2002 Sb. 1. ledna 2003
nařízením vlády 441/2004 Sb. 1. září 2004*)
*)
s výjimkou čl. I bodu 32, který nabývá účinnosti dnem 15. dubna 2006.

Text aktualizovaného znění předpisu:
(Poslední změny vyznačeny podtržením)

NAŘÍZENÍ VLÁDY

kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců
při práci


Vláda nařizuje podle § 133a odst. 6 a § 134c odst. 7 a k provedení § 134 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.:


ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Tímto nařízením se stanoví v souladu s právem Evropských společenství1) rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště.

(2) Na práce vykonávané

a)
v otevřených a polootevřených pracovištích stánků se vztahují požadavky uvedené v § 3 až 5, § 7 až 12, § 14 až 23, § 24 odst. 1, § 27 a 28 a v přílohách č. 1 až 3, 5 až 9 a 11 k tomuto nařízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak1a), a

b)
jako artistická a umělecká činnost, s výjimkou dílen umělecké výroby, se vztahují požadavky uvedené v § 14, 17, 21 a 28 a v přílohách č. 3 a 11 k tomuto nařízení. Požadavky uvedené v § 2 až 13, § 15 a 16, § 18 až 20, § 22 až 27 a dále v příloze č. 1 částech A, B, D a E, přílohách č. 2 až 5, č. 7 až 10 k tomuto nařízení se na artistickou a uměleckou činnost, s výjimkou dílen umělecké výroby, vztahují přiměřeně. Požadavky uvedené v příloze č. 6 k tomuto nařízení se vztahují pouze na dílny umělecké výroby.

(3) Tímto nařízením nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu1b) a zvláštní požadavky na pracovní prostředí a pracoviště stanovené zvláštními právními předpisy.2)

(4) Podle tohoto nařízení se hodnotí podmínky ochrany zdraví žáků středních škol včetně učilišť, odborných učilišť, speciálních škol a školských zařízení při práci, která je součástí přípravy na povolání. Pracoviště dalších právnických nebo fyzických osob, které mají oprávnění k činnosti v daném oboru, pokud se na nich provádí příprava žáků na povolání, musí vyhovovat požadavkům tohoto nařízení.


§ 2

Při zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek se postupuje podle tohoto nařízení a zvláštních právních předpisů.3) Není-li zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek takto upraveno, postupuje se podle metod obsažených v české technické normě. Při použití jiné metody musí být doloženo, že je z hlediska záchytnosti, přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků alespoň ekvivalentní metodě uvedené v české technické normě.


ČÁST DRUHÁ

RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍCH PODMÍNEK A MINIMÁLNÍ OPATŘENÍ
K OCHRANĚ ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ

§ 3

Osvětlení

(1) Konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení pracovišť a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby vnitřní prostory pracoviště byly dostatečně chráněny proti přímému slunečnímu záření. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování.

(2) Osvětlení pracovišť denním, umělým, popřípadě sdruženým osvětlením musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.

(3) Pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení, a předpokládaná doba práce zaměstnance na těchto pracovištích je delší než 4 hodiny za pracovní dobu (dále jen "trvalá práce"), se mohou zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o

a)
pracoviště pouze s nočním provozem,

b)
pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu,

c)
pracoviště, jehož účel nebo konstrukce neumožňují zřídit dostačující počet osvětlovacích otvorů,

d)
pracoviště, na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze docílit denním světlem, nebo

e)
zajištění ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými vlivy, jejichž zdrojem je technologie, nebo před pronikáním škodlivin z výrobní nebo jiné činnosti (například velíny).

(4) Osvětlovací soustavy a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být pravidelně čištěny ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány. Okna a osvětlovací otvory včetně ochranných prvků musí umožňovat jejich bezpečné používání, údržbu a čištění a nesmí ohrožovat další osoby zdržující se v objektu nebo v jeho okolí během údržby a čištění. Zaměstnancům musí být umožněno manipulovat s okny, otevírat, zavírat, nastavovat nebo zajišťovat světlíky nebo větrací zařízení z podlahy bezpečným způsobem; jsou-li otevřeny, musí být zajištěny v takové poloze, aby se předešlo riziku úrazu.

(5) Pracoviště, na nichž jsou zaměstnanci při výpadku umělého osvětlení vystaveni ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybavena dostačujícím nouzovým osvětlením.


§ 4

Tepelná zátěž, zátěž chladem a minimální opatření
k ochraně zdraví zaměstnanců

(1) Na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy nejnižší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než -15 oC. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 oC. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(2) Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů, a na ostatních pracovištích za mimořádně teplých dnů musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže; tyto hodnoty a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(3) Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže, způsob jejího hodnocení a doba výkonu práce na pracovištích v podzemí sloužících k dobývání nerostných surovin a k výstavbě podzemních děl hornickým způsobem jsou upraveny v části C přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(4) Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku, jsou upraveny v části D přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Pokud při manipulaci s materiálem vyžadující přímý kontakt tepelně nechráněné pokožky rukou teplota tohoto materiálu je 10 oC a nižší, musí být zaměstnancům umožněno prohřívání rukou během této manipulace.

(5) Práce při teplotách nižších, než jsou minimální teploty uvedené v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro danou třídu práce, může být vykonávána na otevřených a polootevřených pracovištích a v případech, kdy z technologických důvodů je nezbytné práci provádět v uzavřených prostorách nebo na uzavřených pracovištích, na nichž musí být z technologických důvodů udržována teplota nižší, než je teplota uvedená pro danou třídu práce podle této tabulky.

(6) K ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících trvalé práce na pracovištích, na nichž je operativní teplota 4 oC a nižší, musí být zřízeny ohřívárny s vybavením pro prohřívání rukou, na pracovištích, na nichž je operativní teplota od 10 oC do 4 oC, musí být zřízeny ohřívárny.

(7) Ochranný oděv pro práci při teplotách 4 oC a nižších musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu, daných teplotou tělesného jádra 36 až 37 oC. Pokud rychlost proudění vzduchu překračuje 1,8 m.s-1, musí být tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu voleny tak, aby byla splněna uvedená podmínka v závislosti na teplotě vzduchu, korigované podle skutečné rychlosti proudění vzduchu na pracovním místě. Jestliže tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu nepostačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek organizmu, musí být práce přerušována a zaměstnancům musí být umožněn odpočinek v místnostech odpovídajících požadavkům uvedeným v bodu 3 části B přílohy č. 11 k tomuto nařízení. Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je uvedena v tabulce v části E přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(8) Jestliže teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu poklesne pod 4 oC, musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic. Vystavení nechráněné kůže vzduchu, jehož teplota korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je nižší než -20 oC, nesmí překročit 20 minut. Práce nelze vykonávat na pracovištích, na kterých je teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu nižší než -30 oC.

(9) Vstupy do hal, které se využívají pro trvalou práci a během pracovní doby se otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimě zabezpečeny proti vnikání studeného vzduchu.


§ 5

Ochranné nápoje

(1) K ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže či zátěže chladem se poskytují zaměstnancům ochranné nápoje. Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné. Ochranným nápojem, chránícím před účinky tepelné zátěže, se doplňuje ztráta tekutin a minerálních látek ztracených potem a dýcháním. Součástí ochranného nápoje mohou být i potravní doplňky3a).

(2) Ochranné nápoje se poskytují

a)
při trvalé práci zařazené v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1 do třídy práce IIb a vyšší, pokud je vykonávána za podmínek, kdy jsou překračovány v pracovním prostředí maximální přípustné operativní teploty (to max) stanovené v uvedené tabulce pro tuto třídu práce,

b)
když se prokáže měřením, že dochází při dané práci u zaměstnanců ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1,25 litru za osmihodinovou směnu; výpočet ztrát tekutin se provádí vždy, když je práce zařazená podle tabulky č. 2 části A přílohy č. 1 do třídy IIb nebo vyšší vykonávána v pracovním prostředí, v němž je relativní vlhkost vzduchu vyšší než 70 % nebo když práce vyžaduje použití pracovního oděvu, u něhož jsou tepelně izolační vlastnosti vyšší než 1 clo (odpovídá třívrstvému oděvu),

c)
při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je teplota venkovního vzduchu naměřená ve stínu v časovém rozmezí 10 až 17 hodin vyšší než hodnota to max operativní teploty stanovené pro danou třídu práce v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1,

d)
při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4 oC a nižší,

e)
při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní odoby nižší než 4 oC.

(3) Ochranné nápoje podle odstavce 2 písm. a) až c) se poskytují v množství odpovídajícím nejméně 70 % tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním. Na pracovištích uvedených v odstavci 2 písm. d) a e) se poskytují teplé nápoje v množství alespoň půl litru za směnu.

(4) Ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Množství alkoholu v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento; nápoje pro mladistvé nesmí obsahovat alkohol.


§ 6

Větrání pracoviště

(1) Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby byly, pokud je to možné, pro zaměstnance zajištěny vyhovující pracovní podmínky, již od počátku pracovní doby. Limitní hodnoty mikroklimatických podmínek jsou upraveny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Přípustné expoziční limity a nejvyšší přípustné koncentrace jsou upraveny v přílohách č. 2 a 3 k tomuto nařízení. Koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší, jejichž zdrojem není technologický proces, nesmí překračovat 30 % hodnoty jejich přípustných expozičních limitů.

(2) Nucené větrání musí být použito vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zdraví zaměstnanců. Požadavky na nucené větrání a místní odsávání jsou stanovené v příloze č. 4 k tomuto nařízení.

(3) Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů, technických zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být podle technických možností zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak, aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické výrobní zařízení. Při místním odsávání s odvodem vzduchu do venkovního prostoru musí být zajištěn přívod venkovního vzduchu tak, aby byly dodrženy požadavky na mikroklimatické podmínky a na tlakové poměry ve větraném prostoru. Přiváděný vzduch nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší.

(4) Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace plynných látek a aerosolů pod hodnoty přípustných expozičních limitů a nejvyšších přípustných koncentrací. Množství přiváděného venkovního vzduchu na 1 zaměstnance však nesmí být nižší než hodnoty uvedené v bodu 1 přílohy č. 4 k tomuto nařízení. Podíl venkovního vzduchu v celkovém množství přiváděného vzduchu přitom nesmí klesnout pod 15 %.

(5) Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší a s počtem zaměstnanců nepřevyšujícím 10 zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v rozsahu stanoveném v bodu 6 přílohy č. 4 k tomuto nařízení.


§ 7

Fyzická zátěž a prostorové požadavky související
s fyzickou zátěží

(1) Celková fyzická zátěž zaměstnance nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části A přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(2) Lokální svalová zátěž nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení. Při měření lokální svalové zátěže musí být dodrženy zásady stanovené v části D přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(3) Prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo související s fyzickou zátěží zaměstnance jsou upraveny v příloze č. 6 k tomuto nařízení.

(4) Pracovní polohy při práci musí splňovat kritéria uvedená v příloze č. 6 k tomuto nařízení.


Zdravotní rizika a opatření k ochraně zdraví při ruční
manipulaci s břemeny

§ 8

(1) Ruční manipulací s břemeny se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, které v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek zahrnuje zejména možnost poškození páteře zaměstnance.

(2) Ruční manipulace s břemeny jako rizikový faktor musí být omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Podmínky dané práce musí být před jejím zahájením posouzeny a vyhodnoceny zejména po stránce vlastností břemene a musí být přijata opatření především k ochraně bederní páteře před jejím poškozením.

(3) Zaměstnanci musí být před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemeny seznámeni s všeobecnými údaji a podle možností i s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, o jeho nejtěžší straně a s přesnými údaji o správném uchopení a zacházení s břemeny a s nebezpečím, jemuž mohou být vystaveni při nesprávné ruční manipulaci s břemeny, zejména

a)
s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene,

b)
s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména nedostatek prostoru ve svislém směru, práce na nerovném, kluzkém a vratkém pracovním povrchu a práce v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,

c)
se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře, zejména příliš častá nebo příliš dlouho trvající fyzická námaha, nedostatečný tělesný odpočinek, nedostatečná doba na zotavení a vnucené tempo práce.


§ 9

Podle výsledků hodnocení zdravotního rizika musí být k ochraně zdraví zaměstnanců pracovní podmínky upraveny zejména vhodnými organizačními opatřeními, vybavením zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky nebo použitím vhodných technických prostředků tak, aby bylo zajištěno vyloučení nebo omezení rizika, především poškození bederní páteře nebo onemocnění pohybového aparátu. Za vhodné technické prostředky se považují mechanická zařízení k vyloučení ruční manipulace s břemeny nebo k jejímu omezení. Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena s ohledem na hmotnost břemen, četnost a způsoby manipulace s nimi, možnosti jejich uchopení a s ohledem na celosměnový energetický výdej. Přípustné hmotnosti při ruční manipulaci s břemeny jsou stanoveny v části C přílohy č. 5 k tomuto nařízení.


§ 10

Práce ve vnuceném tempu, monotónní práce a psychická zátěž
související s prací

(1) Mezi faktory psychické zátěže související s prací náleží

a)
práce ve vnuceném tempu, kterou se rozumí takový způsob práce, při němž si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob,

b)
monotónní práce, kterou se rozumí pracovní činnost, pro niž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti,

c)
práce pod časovým tlakem spojená s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organizmu,

d)
práce spojená s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci a činnosti, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům,

e)
riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob,

f)
práce ve třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu,

g)
práce pouze v nočních směnách.

(2) Práce uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) musí být v zájmu omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnanců přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5-10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností, popřípadě zaměstnanců. Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže je upraveno v části B přílohy č. 7 k tomuto nařízení.

(3) Mezi faktory zrakové zátěže související s prací náleží

a)
velikost kritického detailu,

b)
náročnost na diskriminaci detailů,

c)
nároky na adaptaci zraku,

d)
nároky na akomodaci a okohybné svaly,

e)
práce za zvláštních světelných podmínek,

f)
používání zvětšovacích přístrojů a

g)
neodstranitelné oslňování.


Zdravotní rizika práce na zařízeních se zobrazovacími
jednotkami a opatření k ochraně zdraví

§ 11

(1) Prací na zařízeních se zobrazovacími jednotkami se rozumí práce vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení obsahující zobrazovací jednotku, klávesnici či jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu nebo pracovní plochy, pracovního sedadla a bezprostředního pracovního okolí.

(2) Hodnocení rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možnosti vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení.


§ 12

(1) Práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti musí být během pracovní doby přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce.

(2) Požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami jsou upraveny v příloze č. 7 k tomuto nařízení.


§ 13

Ustanovení § 11 a 12 se nevztahují na kabiny řidičů pro obsluhu vozidel a strojního zařízení, počítačové systémy v dopravních střediscích, počítačové systémy určené převážně pro veřejné užívání, přenosné systémy používané na pracovišti po omezenou dobu, kalkulátory, registrační zařízení pokladen, zařízení, která mají malou obrazovku určenou pro bezprostřední používání údajů nebo výsledků měření, a psací stroje označované jako psací stroje s okénkem.


§ 14

Hodnocení zdravotního rizika chemických faktorů a prachu

(1) Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, kteří jsou při práci vystaveni účinkům chemických látek a chemických přípravků4) (dále jen "chemické látky") nebo prachu, které se považují za zdraví škodlivé, zahrnuje

a)
zjištění přítomnosti chemické látky a prachu na pracovišti,

b)
zjištění nebezpečných vlastností chemické látky a prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnanců,

c)
využití údajů z bezpečnostních listů upravených zvláštním právním předpisem,4)

d)
zjištění úrovně, typu a trvání expozice,

e)
popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou nebo spojených s vývinem prachu,

f)
využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo ukazatelích biologických expozičních testů, zejména přijatých členskými státy Evropské unie,

g)
posouzení účinku opatření, která byla stanovena příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví,

h)
využití závěrů již provedených lékařských prohlídek a vyšetření a dalších informací z dostupných zdrojů.

(2) Přípustné expoziční limity jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu znalostí vystaveni zaměstnanci při osmihodinové pracovní době,5) aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a výkonnosti. Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena. Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin. V případě vyšší plicní ventilace nebo delší doby výkonu práce se přípustné expoziční limity stanoví podle části E přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(3) Nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší jsou koncentrace látek, kterým nesmí být zaměstnanec v žádném časovém úseku pracovní směny vystaven. S ohledem na možnosti chemické analýzy lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této chemické látky po dobu nejvýše 10 minut.

(4) Nejvyšší přípustné koncentrace a přípustné expoziční limity chemických látek, jakož i zásady pro stanovení přípustných expozičních limitů směsí chemických látek a dále základní zásady hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v pracovním ovzduší jsou upraveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Přípustné expoziční limity pro prach a postup při stanovení azbestových a jiných vláken je upraven v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Inhalační expozicí se rozumí expozice chemickým látkám nebo prachu cestou dýchacího ústrojí. Nadměrnou expozicí se rozumí stav, při kterém v důsledku havárie nebo obdobné nepředvídatelné okolnosti dochází k takovému zvýšení koncentrace látek v pracovním ovzduší, u kterého je pravděpodobnost ohrožení zdraví mimořádně vysoká.

(5) Hodnocení zdravotního rizika musí být provedeno i s ohledem na další činnosti, jako je například údržba nebo úklid, u nichž lze z jejich povahy předpokládat, že mohou být spojeny s možností značného zvýšení expozice zaměstnanců chemickým látkám nebo prachu. Hodnocení zdravotního rizika musí brát v úvahu též možnost nehod a havárií. Pokud nepostačují dostupná technická opatření k omezení expozice zaměstnanců při takových činnostech a situacích na hygienicky přijatelnou míru, musí být

a)
do doby odstranění příčin situace, která vedla k nadměrné expozici nebo k významnému zvýšení expozice, omezen počet zaměstnanců jen na ty, kteří provádějí nezbytné práce, za účelem odstranění těchto příčin,

b)
zaměstnancům podle písmene a) poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající dané chemické látce nebo prachu a očekávané míře expozice,

c)
kontaminovaný prostor vymezen kontrolovaným pásmem, jde-li o havárii spojenou s únikem chemických látek do pracovního prostředí a pokud je to účelné vzhledem k povaze uniklých látek a jejich množství. Doba expozice zaměstnanců chemickým látkám, kteří vykonávají v kontrolovaném pásmu nezbytné práce, musí být zkrácena na co nejmenší míru.

(6) Hygienicky přijatelnou mírou podle odstavce 5 se rozumí snížení rizika na úroveň stanovenou přípustnými expozičními limity a nejvyššími přípustnými koncentracemi.

(7) Kontrolovaným pásmem se rozumí ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, oddělená od ostatního prostoru, viditelně označená a zajištěná tak, aby do ní nemohly vstupovat nepovolané osoby.


Hodnocení zdravotních rizik plynoucích z expozice olovu
a jeho iontových sloučenin a opatření k ochraně
zdraví zaměstnanců

§ 15

(1) Při práci s olovem nebo látkou obsahující olovo, při které může dojít k absorbci olova do lidského organizmu, musí být určen způsob a míra expozice zaměstnanců olovu. Postup a výsledky hodnocení expozice musí být konzultovány se zaměstnanci nebo jejich zástupci. Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu, a metoda hodnocení expozice olovu jsou upraveny v příloze č. 8 k tomuto nařízení.

(2) Jestliže posouzení expozice podle odstavce 1 prokáže, že koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než jedna třetina přípustného expozičního limitu 50 µg.m-3, ale je nižší než tento přípustný expoziční limit, musí být vyšetřena u exponovaných zaměstnanců hladina olova v krvi (dále jen "plumbaemie"). Pokud je plumbaemie u jednotlivých vyšetřených zaměstnanců vyšší než 300 µg Pb.l-1 krve a nižší než 400 µg Pb.l-1 krve, musí být o tom informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci a musí být přijata opatření pro minimalizaci rizika způsobeného vstupem olova do organizmu. Měření koncentrace olova v ovzduší a biologické monitorování expozice zaměstnanců musí být prováděno alespoň jedenkrát za rok. Biologické monitorování musí vždy zahrnovat stanovení plumbaemie.

(3) Jestliže posouzení expozice prokáže, že koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než přípustný expoziční limit 50 µg.m-3 a plumbaemie je u jednotlivých vyšetřených zaměstnanců vyšší než 400 µg Pb.l-1 krve, musí být informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci o riziku a o opatřeních přijatých k jeho minimalizaci, koncentrace olova v ovzduší musí být monitorována každé 3 měsíce a plumbaemie u zaměstnanců stanovena v rozmezí 2 až 6 měsíců.

(4) Při opakovaně zjišťovaném překračování biologických limitů expozice musí být zajištěny preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, které musí být u každého jednotlivce uzavřeny posouzením jeho zdravotní způsobilosti k práci při dané expozici. Frekvenci vyšetřování plumbaemie u zaměstnanců, stejně jako případné vyřazení zaměstnance z expozice olovu a jeho návrat k práci, spojené s expozicí, stanoví lékař závodní preventivní péče. U zaměstnance, který je vyřazen z práce spojené s expozicí olovu na podkladě posudku lékaře závodní preventivní péče, musí být vyšetřována plumbaemie po celou dobu jeho vyřazení každý měsíc.

(5) Hodnocení expozice musí být revidováno vždy, když vznikne podezření, že je dosavadní hodnocení nesprávné, nebo došlo-li na pracovišti ke změně technologie či použitých materiálů.

(6) Četnost měření koncentrace olova v ovzduší a vyšetřování plumbaemie mohou být prováděny jen jednou za rok tehdy, když nedošlo k žádné změně materiálů a podmínek expozice a koncentrace olova v ovzduší ve dvou po sobě jdoucích měřeních nepřesáhly přípustný expoziční limit 50 µg.m-3 ani nejvyšší přípustnou koncentraci 200 µg.m-3 nebo nebylo-li u žádného zaměstnance zjištěno překročení limitní hodnoty plumbaemie.


§ 16

(1) Pokud je v pracovním ovzduší překračována hodnota přípustného expozičního limitu olova, musí být zjištěn důvod tohoto překročení a přijata příslušná opatření k nápravě, jakož i ověřena jejich účinnost kontrolním měřením koncentrace olova ve vzduchu. Lékař závodní preventivní péče posoudí, zda je třeba neprodleně provést stanovení biologických ukazatelů u zaměstnanců exponovaných olovu.

(2) Tam, kde účinná opatření k omezení expozice nemohou být přijata vzhledem k jejich povaze či náročnosti během 1 měsíce a další stanovení koncentrací olova ve vzduchu prokazují, že jsou hodnoty přípustného expozičního limitu stále překračovány, nesmí se na pracovišti pokračovat v práci, dokud nejsou provedena náhradní opatření pro ochranu zdraví zaměstnanců. Pokud je jejich nezbytnou součástí ochrana dýchacích cest vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky, nelze tento způsob ochrany považovat za trvalé opatření a jeho užití musí být u každého zaměstnance omezeno na nezbytnou dobu.

(3) Při nehodách, které mohou vést k nadměrné expozici zaměstnanců olovu, musí být provedena opatření upravená v § 14 odst. 5.

(4) Při pracích, u kterých se dá předpokládat, že bude překročena hodnota přípustného expozičního limitu nebo nejvýše přípustná koncentrace olova v pracovním ovzduší (§ 15), a u nichž technická opatření pro omezení koncentrace ve vzduchu nejsou rozumně dosažitelná,6) určí zaměstnavatel po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci opatření potřebná pro zajištění ochrany zaměstnanců před započetím těchto prací.

(5) Je-li u zaměstnance zjištěno překročení hodnoty plumbaemie 400 µg Pb.l-1, musí být neprodleně provedena opatření potřebná ke zjištění příčin tohoto překročení a k jejich odstranění. Zaměstnanec může být na podkladě posouzení lékaře závodní preventivní péče převeden na jinou práci spojenou s menší expozicí olovu a podrobovat se častějším lékařským vyšetřením.

(6) Pro omezení rizika vstupu olova do organismu musí být zajištěn vyčleněný prostor, v němž zaměstnanci mohou jíst, pít a kouřit, aniž jsou vystaveni riziku kontaminace olovem. Zejména v horkých provozech, kde musí zaměstnanci častěji pít, musí být zajištěna pitná voda nebo jiné nápoje, které nejsou kontaminovány olovem. Zaměstnanci musí být vybaveni vyhovujícím ochranným oděvem pro práci s olovem a dalšími potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Ochranný oděv musí být uložen odděleně od civilního oděvu. Čištění může být prováděno jen v prádelnách nebo čistírnách, které jsou pro tento druh práce určeny a vybaveny, pokud zaměstnavatel sám nemá možnost takového praní nebo čištění. Při převážení musí být ochranný oděv uložen v uzavřených kontejnerech.


§ 17

Chemické karcinogeny, pracovní procesy s rizikem
chemické karcinogenity a mutageny

(1) Chemické karcinogeny a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity a mutageny jsou chemické látky a pracovní procesy uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení. Chemickými karcinogeny jsou i další chemické látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49, dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Mutageny jsou chemické látky uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení a další látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 46.

(2) Za chemické karcinogeny nebo mutageny se považují i chemické přípravky, které obsahují 0,1 % nebo vyšší podíl chemických látek uvedených v odstavci 1, pokud jejich klasifikace není upravena zvláštním právním předpisem jinak.7)


§ 18

Hodnocení zdravotního rizika

Pokud může být jakákoli činnost spojena s expozicí zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům, musí být stanoveny typ, výše a trvání této expozice, aby mohla být vyhodnocena veškerá nebezpečí pro zdraví zaměstnanců a stanovena odpovídající opatření. Hodnocení se opakuje pravidelně alespoň jedenkrát ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, která může mít vliv na výši expozice zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům. Při hodnocení výše rizika musí být zhodnoceny všechny cesty expozice zaměstnance včetně vstřebávání kůží a další skutečnosti, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance.


§ 19

Opatření k ochraně zdraví při práci s chemickými
karcinogeny nebo mutageny

(1) Zaměstnavatel musí omezit, pokud je to technicky možné, používání karcinogenů a mutagenů na pracovištích zejména použitím látek, přípravků nebo postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví.

(2) Jestliže z výsledků hodnocení expozice karcinogenům nebo mutagenům vyplyne, že je riziko pro zdraví zaměstnanců významné, a nelze-li karcinogeny a mutageny z technických důvodů nahradit látkami, přípravky nebo uplatněním postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví, musí zaměstnavatel zajistit, aby výroba nebo používání karcinogenů a mutagenů byly prováděny, pokud je to technicky uskutečnitelné, v uzavřeném systému. Není-li uplatnění uzavřeného systému technicky možné, musí zaměstnavatel zajistit, aby byla snížena expozice zaměstnanců na co nejnižší technicky dosažitelnou úroveň.

(3) Kdekoliv je používán chemický karcinogen nebo mutagen, musí zaměstnavatel provést tato ochranná opatření:

a)
omezit množství karcinogenu nebo mutagenu na pracovišti,

b)
omezit počet exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší míru,

c)
upravit pracovní procesy a jejich technologické řízení tak, aby bylo možné vyloučit nebo minimalizovat únik karcinogenů nebo mutagenů na pracoviště,

d)
zachycovat chemické karcinogeny a mutageny u zdroje, zajistit místní odsávání a celkové větrání, které musí být řešeno tak, aby bylo slučitelné s požadavky na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí,

e)
zabezpečit vhodné analytické postupy pro měření karcinogenů a mutagenů v pracovním prostředí, zvláště pro včasnou detekci nadměrných expozic v důsledku nepředvídatelné události nebo havárie,

f)
používat vhodné pracovní postupy a metody práce,

g)
poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky podle zvláštního právního předpisu,8)

h)
zabezpečit oddělené uložení pracovních a ochranných oděvů a občanského oblečení zaměstnanců; řádné skladování pracovních a ochranných oděvů na místě k tomu určeném, kontrolu jejich funkčnosti a čištění před a po každém použití,

i)
zabezpečit účelná hygienická opatření, zejména pravidelné čištění podlah, stěn a povrchů pracoviště,

j)
vypracovat havarijní plány pro případ mimořádné situace, která může mít za následek nadměrnou expozici chemickým karcinogenům nebo mutagenům; informovat zaměstnance nebo jejich zástupce o nadměrných expozicích, jejich příčinách a opatřeních k nápravě,

k)
zajistit prostředky pro bezpečné skladování, uchovávání, přepravu a zacházení s chemickými karcinogeny a mutageny včetně používání těsně uzavřených kontejnerů; zařízení, kontejnery a obaly, které obsahují karcinogeny nebo mutageny, jasně, čitelně a viditelně označit způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem,4)

l)
viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz jídla, pití a kouření na pracovištích, kde je riziko kontaminace karcinogeny nebo mutageny; pro účely jídla a pití vyhradit zvláštní prostory,

m)
zajistit pro zaměstnance sanitární a pomocná zařízení s odpovídajícím vybavením a provedením,

n)
zajistit a ověřovat znalosti zaměstnanců o právních předpisech vydaných k ochraně zdraví,

o)
zajistit pravidelné sledování zdravotního stavu zaměstnanců.

(4) Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o neočekávaných příhodách a nehodách, při nichž může dojít k jejich nadměrné expozici. Do doby, než jsou odstraněny příčiny nadměrné expozice a nastane normální stav,

a)
mají do postiženého prostoru přístup pouze zaměstnanci provádějící opravy a jiné nezbytné práce,

b)
těmto zaměstnancům musí být poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat,

c)
trvání expozice každého z těchto zaměstnanců musí být omezeno na co nejkratší nezbytně nutnou dobu,

d)
zaměstnanci, kteří nejsou vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, uvedenými v písmenu b), nesmí do postiženého prostoru vstupovat.

(5) Při určitých činnostech, například při údržbě, u nichž lze z jejich povahy usuzovat, že mohou být spojeny s významně zvýšenou expozicí zaměstnanců, jejíž omezení již není možné technickými prostředky,

a)
stanoví zaměstnavatel opatření potřebná ke zkrácení doby expozice a k ochraně zdraví zaměstnanců při těchto činnostech po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci,

b)
musí být exponovaným zaměstnancům poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat po celou dobu trvání zvýšené expozice; tato doba však musí být u každého zaměstnance omezena na nezbytnou míru,

c)
musí být řádně označen prostor, v němž se provádějí uvedené činnosti, instalováno varovné upozornění o možném překročení limitní hodnoty azbestu, a musí do něho být zamezen přístup nepovolaným osobám.


§ 20

(1) Kontrolované pásmo se zřizuje, jde-li o práci, při níž se zachází s chemickými karcinogeny a mutageny skupiny 1, a jde-li o pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými v příloze č. 9 k tomuto nařízení. V laboratořích se zřizuje kontrolované pásmo, jsou-li chemické karcinogeny skupiny 1 používány k jiným účelům než jako reagenční činidla nebo pro účely kalibrace. Při pracích s dalšími chemickými karcinogeny označenými ve smyslu zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49 nebo při pracích s mutageny označenými větou R 46, jakož i při pracích spojených s expozicí prachu tvrdých dřev se zřizuje kontrolované pásmo tehdy, jsou-li tyto práce zařazeny podle zvláštního právního předpisu9) do kategorie třetí nebo čtvrté.

(2) Jde-li o látky, které mohou být významně vstřebávány pokožkou, zahrnují se do kontrolovaného pásma i příslušející sanitární zařízení.

(3) Kontrolované pásmo podle odstavce 1 se nezřizuje na pracovištích zdravotnických zařízení, s výjimkou pracovišť přípravy roztoků cytostatik.


§ 21

Ochrana zdraví při práci s azbestem a jiných pracích,
které mohou být zdrojem expozice azbestu

(1) Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou:

a)
aktinolit CAS č. 77536-66-4,

b)
amosit CAS č. 12172-73-5,

c)
antofylit CAS č. 77536-67-5,

d)
chrysotil CAS č. 12001-29-5,

e)
krokydolit CAS č. 12001-28-4,

f)
tremolit CAS č. 77536-68-6.

(2) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší než 5 mm, průměr menší než 3 mm a poměr délky k průměru větší než 3 : 1 v pracovním ovzduší.

(3) Při práci s azbestem musí být dodržována opatření k ochraně zdraví podle § 19, a to v rozsahu odpovídajícím jeho fyzikálním a chemickým vlastnostem. Pro tyto práce se zřizuje kontrolované pásmo obdobně podle § 14 odst. 7.

(4) Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je hodnota přípustných expozičních limitů stanovená pro daný druh azbestu v příloze č. 3 k tomuto nařízení.

(5) Měření a hodnocení azbestu v ovzduší pracovišť se provádí způsobem stanoveným v příloze č. 3 k tomuto nařízení, a to nejméně každé 3 měsíce a vždy, když dojde k provedení technické nebo technologické změny, která může ovlivnit expozici zaměstnanců. Četnost měření může být snížena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního limitu.

(6) Při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest, musí být dodržena tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:

a)
technologické postupy používané při zacházení se stavebními materiály obsahujícími azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do ovzduší,

b)
azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny, je-li to možné, před prováděním prací,

c)
s odpadem obsahujícím azbest se nakládá jako s nebezpečným odpadem. Odpad z materiálů obsahujících azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a v neprodyšně utěsněných obalech opatřených štítkem obsahujícím upozornění, že obsahují azbest; to se nevztahuje na těžbu azbestu,

d)
prostor, v němž se provádí odstraňování staveb nebo jejich částí, musí být vymezen kontrolovaným pásmem; v kontrolovaném pásmu nelze jíst, pít ani kouřit; pro tyto účely musí být vyhrazeno a řádně označeno místo, které není kontaminováno azbestem,

e)
zaměstnanci v kontrolovaném pásmu musejí být vybaveni ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Ochranný oděv musí být ukládán odděleně od občanského oděvu na místě k tomu určeném a řádně označeném; po každém použití musí být provedena kontrola, zda není ochranný oděv poškozen, a musí být vyčištěn. Je-li ochranný oděv poškozen, musí být před dalším použitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části nelze ochranný oděv znovu použít. Ochranný oděv zůstává na označeném místě u zaměstnavatele. Pokud je prán nebo čištěn mimo podnik zaměstnavatele, přepravuje se v uzavřených kontejnerech,

f)
pro zaměstnance musí být zajištěny umývárny, sprchy a další sanitární zařízení a pomocná zařízení potřebná s ohledem na povahu práce,

g)
musí být vypracován plán prací obsahující údaje o

1.
místu vykonávané práce,

2.
povaze a pravděpodobném trvání práce,

3.
metodách používaných pro práce s materiály obsahujícími azbest,

4.
zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnanců vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště,

5.
opatřeních k ochraně zdraví při práci,

h)
po odstranění příčin nadměrné expozice provede zaměstnavatel kontrolní měření odpovídající vlastnostem dané látky a povaze příčin nadměrné expozice.

(7) Opatření uvedená v odstavci 6 písm. a), c), d), e), f) a h) se vztahují i na jiné práce, které mohou být zdrojem expozice azbestu.

(8) Pro zaměstnance, kteří jsou nebo mohou být exponováni azbestu nebo prachu z materiálů obsahujících azbest, musí být zajištěno bezplatné školení v pravidelných intervalech, které umožní získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence k ochraně zdraví při práci, a to zejména o

a)
vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně součinného účinku kouření,

b)
typech výrobků nebo materiálů, které mohou obsahovat azbest,

c)
činnostech, u nichž je pravděpodobnost expozice azbestu,

d)
významu kontrolních mechanizmů vedoucích k minimalizaci expozice azbestu,

e)
bezpečných pracovních postupech a ochranných opatřeních a kontrole jejich dodržování,

f)
výběru vhodného ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest včetně podmínek k jeho používání,

g)
správných pracovních postupech při nadměrné nebo zvýšené expozici v důsledku havárie nebo náhlého úniku během údržby či opravy,

h)
pracovních postupech při dekontaminaci prostor zasažených prachem obsahujícím azbest,

i)
správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího azbest,

j)
rozsahu preventivní lékařské péče u zaměstnanců exponovaných azbestu.

(9) Hlášení o pracích, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu, musí obsahovat náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem.9)

(10) Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti osob a podmínky pro zacházení s azbestem stanovené zvláštním právním předpisem.4)


§ 22

Biologické činitele

(1) Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy. Pod pojmem mikroorganismus se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo přenosu genetického materiálu. Pod pojmem buněčná kultura se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organismu, které rostou in vitro.

(2) Biologické činitele se třídí podle míry rizika infekce do 4 skupin, a to

a)
biologický činitel skupiny 1, u něhož není pravděpodobné, že by mohl způsobit onemocnění člověka,

b)
biologický činitel skupiny 2, který může způsobit onemocnění člověka a může být nebezpečím pro zaměstnance. Je však nepravděpodobné, že by se rozšířil do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,

c)
biologický činitel skupiny 3, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,

d)
biologický činitel skupiny 4, který způsobuje u člověka závažné onemocnění a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště, přičemž obvykle není dostupná žádná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění.

(3) Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin je uveden v příloze č. 10 k tomuto nařízení.


§ 23

Hodnocení zdravotního rizika při práci s biologickými činiteli

(1) Při jakékoliv činnosti, která může být spojena s expozicí zaměstnanců biologickým činitelům, musí být stanovena povaha, míra a doba expozice tak, aby bylo možné zhodnotit veškerá rizika pro zdraví zaměstnanců a rozhodnout o nezbytných opatřeních k ochraně jejich zdraví.

(2) Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele, přičemž míru rizika vyjádřenou zařazením práce do kategorie druhé, třetí nebo čtvrté podle zvláštního právního předpisu9) určuje nejnebezpečnější činitel.

(3) Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnanců biologickým činitelům.

(4) Hodnocení musí vycházet ze všech dostupných informací včetně údajů o

a)
zařazení biologických činitelů, které jsou nebo by mohli být nebezpeční pro lidské zdraví, do skupiny podle seznamu uvedeného v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

b)
doporučení kompetentních institucí k ochraně zdraví zaměstnanců při práci s některým biologickým činitelem, při níž jsou nebo mohou být vystaveni tomuto činiteli,

c)
onemocněních souvisejících s prací, jimiž mohou být zaměstnanci postiženi,

d)
potenciálních senzibilizujících nebo toxických účincích, které se mohou vyskytnout u zaměstnanců jako důsledek práce,

e)
výskytu nemocí z povolání u zaměstnanců.


§ 24

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců

(1) Jestliže z výsledků hodnocení rizika vyplývá, že expozice nebo potenciální expozice se týká biologického činitele skupiny 1, není třeba uplatňovat zvláštní specifické požadavky na ochranu zdraví zaměstnance, ale musí být dodržovány obecné požadavky ochrany zdraví při práci.

(2) Jestliže se při hodnocení prací prokáže, že nejsou spojeny s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli, ale možnou expozici těmto činitelům nelze vyloučit při činnostech spojených s prací

a)
v zařízeních na výrobu potravin,

b)
v zemědělství,

c)
při nichž dochází ke kontaktu se zvířaty nebo produkty zvířecího původu,

d)
ve zdravotnictví včetně prosektur,

e)
v klinických, veterinárních a diagnostických laboratořích, s výjimkou diagnostických mikrobiologických laboratoří, neboť práce zde vykonávané náleží svým charakterem mezi činnosti s vědomým záměrem pracovat s biologickými činiteli skupin 2 až 4,

f)
v zařízeních na odstraňování odpadu, nebo

g)
v zařízeních na čištění odpadních vod,

se uplatňují požadavky ochrany zdraví obdobně jako při práci spojené s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 až do doby, než výsledky hodnocení prokáží, že tato opatření není třeba činit.


(3) Dovoluje-li to povaha činnosti, je nutno se používání nebezpečného biologického činitele vyhnout a nahradit ho biologickým činitelem, který podle současného stavu poznání není v podmínkách, v nichž je používán, nebezpečný, případně je méně nebezpečný pro zdraví zaměstnanců.

(4) Pokud z výsledků hodnocení vyplývá, že je práce s biologickými činiteli spojena s rizikem, musí být expozice zaměstnanců zamezena. Pokud to není technicky proveditelné, musí být riziko expozice sníženo na úroveň potřebnou k ochraně zdraví zaměstnanců. Za tím účelem se uplatňují tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:

a)
udržování počtu exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší možné úrovni,

b)
úprava pracovních procesů a technických ochranných opatření, která směřují k vyloučení nebo minimalizaci úniku biologických činitelů do pracovního prostředí,

c)
používání osobních ochranných pracovních prostředků, nelze-li jiným způsobem vyloučit expozici,

d)
hygienická opatření, jejichž cílem je prevence nebo snížení nahodilého přenosu nebo úniku biologického činitele z pracoviště,

e)
označování pracovišť, na kterých jsou vykonávány práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 zařazené podle zvláštního právního předpisu9) do kategorie třetí nebo čtvrté, značkou pro biologické riziko; vzor bezpečnostní značky je upraven v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

f)
zjišťování přítomnosti používaných biologických činitelů mimo uzavřený systém, pokud jsou potřebné testy účelné a technicky proveditelné,

g)
zajištění prostředků včetně bezpečných a identifikovatelných kontejnerů (popřípadě i příslušně upravených) pro snadné shromažďování, ukládání a likvidaci odpadu zaměstnanci,

h)
úpravy nutné pro bezpečnou manipulaci s biologickými činiteli a jejich přepravu v rámci pracoviště.

(5) Při činnostech, zařazených podle zvláštního právního předpisu9) do třetí a čtvrté kategorie, se zřizuje kontrolované pásmo obdobně, jak je vymezeno v § 14 odst. 7, a to v případě, že je při těchto činnostech vědomý záměr vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4. U činností spojených s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 se postupuje podle zvláštního právního předpisu9a).

(6) Při všech činnostech, které jsou spojeny s možností ohrožení zdraví zaměstnanců biologickými činiteli, musí opatření k ochraně zdraví zaměstnanců zahrnovat

a)
zákaz jídla, pití a kouření v pracovních prostorech, kde je nebezpečí kontaminace biologickými činiteli, a zákaz vstupu v osobních ochranných pracovních prostředcích mimo vymezená pracoviště,

b)
zajištění sanitárních zařízení odpovídajících povaze provozu,

c)
poskytování ochranných oděvů a jiných osobních ochranných pracovních prostředků zaměstnancům,

d)
ukládání osobních ochranných pracovních prostředků na místě k tomu určeném, jakož i jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných osobních ochranných pracovních prostředků nebo jejich výměnu před dalším použitím,

e)
vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu,

f)
odstraňování pracovních oděvů a osobních ochranných pracovních prostředků, které mohou být kontaminovány biologickými činiteli v prostoru pracoviště; předtím, než se přikročí k jejich dekontaminaci nebo vyčištění, popřípadě k jejich zničení, se uloží odděleně od ostatního šatstva,

g)
vybavení pracoviště písemnou instrukcí obsahující minimálně postup při závažné havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli a vždy, jde-li o práce nebo jakékoliv manipulace s biologickými činiteli skupiny 4,

h)
očkování, pokud je účelné, zvláště těch zaměstnanců, kteří nejsou imunní vůči biologickým činitelům, jimž jsou nebo mohou být vystaveni,

i)
informování zaměstnanců nebo jejich zástupců o každé havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli.


§ 25

Další opatření k ochraně zdraví zaměstnanců ve zdravotnických
a veterinárních zařízeních

(1) Při hodnocení rizika biologických činitelů ve zdravotnických a veterinárních zařízeních musí být věnována zvláštní pozornost nebezpečí představovanému biologickými činiteli, o kterých je známo, že jsou nebo je u nich podezření, že mohou být přítomny u lidí, zvířat anebo v materiálech nebo vzorcích, které jsou jim odebírány, jakož i dalším rizikům daným povahou práce v těchto zařízeních.

(2) V zařízeních uvedených v odstavci 1 musí být

a)
stanoveny vhodné postupy dekontaminace a dezinfekce,

b)
užívány postupy umožňující bezpečnou manipulaci s kontaminovaným odpadem a jeho bezpečnou likvidaci.

(3) V zařízeních určených pro izolaci pacientů, u nichž jsou příčinou onemocnění biologičtí činitelé skupiny 3 nebo 4 nebo u nichž je podezření na tuto infekci, a v zařízeních pro izolaci takto infikovaných nebo nemocných zvířat musí být zajištěna k minimalizaci rizika opatření odpovídající dané skupině biologických činitelů podle tabulky č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení.


§ 26

Zvláštní opatření v průmyslových procesech, laboratořích
a prostorách pro chov laboratorních zvířat

(1) V laboratořích a v místnostech pro laboratorní zvířata, která byla záměrně infikována biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 nebo která jsou jejich nosiči, popřípadě jsou v tomto ohledu podezřelá, musí být přijata tato opatření:

a)
laboratoře, jejichž činnost zahrnuje manipulaci s biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 pro účely výzkumu, vývoje, výuky nebo diagnostiky, musí v zájmu omezení rizika infekce odpovídat požadavkům na izolaci provozu uvedeným v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

b)
v návaznosti na vyhodnocení zdravotních rizik podle § 23 a po zajištění materiálních a technických požadavků na izolaci, které odpovídají daným biologickým činitelům a míře rizika, se stanoví další opatření v souladu s požadavky upravenými v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení. Činnosti zahrnující manipulaci s biologickými činiteli smějí být vykonávány, jde-li o biologické činitele skupin 2, 3 nebo 4, pouze v pracovních prostorech odpovídajících alespoň požadavkům uvedeným pro danou skupinu v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

c)
laboratoře, v nichž se zachází s materiálem, u kterého není jisté, zda neobsahuje biologické činitele, kteří mohou být nebezpeční pro zdraví člověka, ale jejichž činnost není přímo zaměřena na práce s biologickými činiteli, jako je například jejich kultivace, musí odpovídat alespoň požadavkům pro pracoviště s biologickými činiteli zařazenými do skupiny 2. Úroveň zabezpečení těchto laboratoří musí odpovídat skupině 3 nebo 4, pokud je podezření, že je to zapotřebí, a orgán ochrany veřejného zdraví na základě zvláštního právního předpisu nestanoví jinak.10)

(2) Při průmyslových procesech, při nichž se používají biologičtí činitelé skupin 2, 3 nebo 4, musí úroveň opatření k ochraně zdraví zaměstnanců odpovídat zásadám uvedeným v odstavci 1 písm. b) a dále musí být zajištěna tato opatření:

a)
izolace procesů podle požadavků uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

b)
při všech činnostech spojených s používáním biologických činitelů, při nichž nelze s konečnou platností vyhodnotit rizika pro zdraví zaměstnanců, avšak je podezření, že mohou být při zamýšlené činnosti významná, smějí být potřebné práce vykonávány pouze na pracovištích odpovídajících požadavkům uvedeným v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení pro skupinu 3.

O dalších opatřeních může na podkladě vyhodnocení rizika rozhodnout na základě zvláštního právního předpisu orgán ochrany veřejného zdraví.11)


§ 27

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při používání osobních
ochranných pracovních prostředků

Pokud je při trvalé práci, zařazené jako rizikové, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikových faktorů stanovených tímto nařízením nebo jiným právním předpisem3) a pokud to povaha ochranného pracovního prostředku vyžaduje, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. Počet bezpečnostních přestávek a jejich trvání se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek a druhu osobního ochranného pracovního prostředku. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity.


ČÁST TŘETÍ

HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA VYBAVENÍ PRACOVIŠŤ

§ 28

Zásobování vodou

(1) Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou1) v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.1a) Na pracovištích s rizikem infekce a na pracovištích, na nichž se pracuje s látkami, které mohou poškodit zdraví zaměstnanců, zejména s látkami působícími dráždění pokožky, senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s biologickými činiteli a s karcinogeny a mutageny, a při činnostech epidemiologicky závažných, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou. Pokud je využívána k zajištění osobní hygieny zaměstnanců na pracovištích tekoucí voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat hygienickým požadavkům podle zvláštního právního předpisu.18)

(2) Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, musí mít alespoň 32 oC.


§ 29

Sanitární a pomocná zařízení

(1) Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi, zařízení na sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro poskytování první pomoci a prostory pro uskladnění úklidových prostředků.

(2) Pracoviště musí být vybavena sanitárními a pomocnými zařízeními v rozsahu upraveném přílohou č. 11 k tomuto nařízení.


ČÁST ČTVRTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 30

Na pracoviště uvedená v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení a zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se nevztahují požadavky na světlé výšky uvedené v části A přílohy č. 6 k tomuto nařízení.


§ 31

Pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení je nutno nejpozději do 1. ledna 2004 uvést do souladu s požadavky na

a)
stavební oddělení prostor určených pro zřízení kontrolovaného pásma, ve kterých se vykonává vědomá práce s biologickými činiteli zařazenými do skupin 2 až 4 uvedenými v seznamu biologických činitelů v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

b)
zajištění teploty uvedené v části A přílohy č. 11 k tomuto nařízení,

c)
oddělené ukládání občanského a pracovního i ochranného oděvu, jde-li o činnosti epidemiologicky závažné uvedené v bodě 4 písm. e) části A přílohy č. 11 k tomuto nařízení.


§ 32

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


____________________________________________________________
1)
Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
Směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.
Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, ve znění směrnic 91/382/EHS a 98/24/ES, směrnice Rady 90/394/EHS ze dne 28. června 1990 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům při práci, ve znění směrnic 97/42/ES a 1999/38/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003 novelizující Směrnici Rady č. 83/477/EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci.
Směrnice Rady 90/269/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro ruční manipulaci s břemeny spojenou s rizikem zejména poškození páteře pro zaměstnance.
Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami.
Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci, směrnice Komise 2000/39/ES ze dne 8. června 2000 o stanovení prvního seznamu směrných limitních hodnot expozice na pracovišti prováděním směrnice Rady 98/24/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci.
Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.
Směrnice Rady 78/610/EHS ze dne 29. června 1978 o sbližování právních a správních předpisů členských států o ochraně zdraví pracovníků vystavených monomeru vinylchloridu, ve znění směrnice 1999/38/ES.
Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic.
1a)
Vyhláška č. 347/2002 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin.
Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných.

1b)
Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
2)
Například vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
3)
Například zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
3a)
§ 2 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 306/2000 Sb.
4)
Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb.
5)
§ 83 a násl. zákoníku práce.
6)
§ 134c odst. 1 zákoníku práce.
7)
Nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek.
8)
Vyhláška č. 204/1994 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění vyhlášky č. 279/1998 Sb.
9)
Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
9a)
Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.
9)
Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
10)
§ 41 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
11)
§ 84 odst. 1 písm. r) zákona č. 258/2000 Sb.
18)
§ 3 odst. 3 a § 41a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.


Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


(odkaz na části A a B přílohy č. 1 vložené novelou, ve formátu PDF)

Část C

Požadavky na mikroklimatické podmínky při práci
v hlubinných dolech

1. Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce je stanovena v tabulkách č. 1 až 45.

2. Na pracovištích v podzemí, kde rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru (tg) a suchou teplotou vzduchu (ta) je menší než 1 oC, lze použít pro stanovení únosné doby práce hodnoty naměřené suchým teploměrem.

3. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) a dlouhodobě únosná doba práce (tsm) podle tabulek č. 1 až 45 je shodná, nemusí být stanoven režim práce a odpočinku. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) nesmí však překročit dlouhodobě únosnou dobu práce (tsm).

4. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) je stanovena vztahem:

PDef = 480 - tD - tPNP - tSM (min),

kde:

tD
- je doba sjezdu a výjezdu, dopravy na pracoviště k tomu určenými pracovními prostředky a chůze na pracoviště v úklonu do 3o a ta ≤ 26 oC,
tPNP
- podmínečně nutné přestávky v práci, např. čekací doba po trhací práci,
tSM
- normativ směnových časů, např. pracovní porada, osobní potřeba, odstrojení a ustrojení, služební rozhovor, osobní očista, přestávka na jídlo a oddech podle zvláštního právního předpisu5).

5. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) je kratší než dlouhodobě únosná doba práce (tsm), musí být stanoven režim práce a odpočinku.

6. Počet pracovních cyklů (c) je dán podílem dlouhodobě únosné doby práce (tsm) a krátkodobě únosné práce (tmax), přičemž počet cyklů se zaokrouhluje na nejbližší celé vyšší číslo. Počet pracovních cyklů se vypočte ze vztahu:

c = tsm/tmax

Délka jednoho pracovního cyklu (tprc) se vypočte ze vztahu:

tprc = tsm/c (min)

Celková doba pracovních cyklů se vypočte ze vztahu:

∑tprc = tprc . c (min)

7. Minimální doba trvání jedné přestávky (tp) je stanovena na 30 minut.

a)
Celková doba trvání přestávek za směnu (∑tp) se vypočte ze vztahu:

∑tp = tp . (c - 1) (min)

b)
V době přestávek musí mít důlní pracovníci možnost odpočinku v prostředí, kde teplota vzduchu nepřekročí v závislosti na relativní vlhkosti níže uvedené teploty:

rh (%) ta (oC)

do 60 31
61 - 75 30
76 - 90 29
91 - 100 28

8. Na pracovištích, kde musí být stanoven režim práce a odpočinku a nejsou zajištěny podmínky podle bodu 7 písm. b), je práce zakázána. Práce je zakázána i na pracovištích, kde tmax je kratší než 30 minut.

9. Ustanovení podle bodu 8 věty druhé se nevztahuje na havarijní situace, kdy je třeba vykonat práce nezbytné pro ochranu života zaměstnanců.


Odkaz na tabulky 1 až 45 ve formátu PDF

Část D

Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin,
s nimiž přichází kůže do přímého styku

1.
Povrchová teplota strojů a technických zařízení přípustných dotyku nesmí být při trvání dotyku 8 hodin a delším, jestliže se jich dotýká jen malá část těla (méně než 10% celého kožního povrchu těla) nebo malá část hlavy (méně než 10% kožního povrchu hlavy), vyšší než 43 oC.

2.
Prahy popálení pro trvání dotyku 1 minutu a delším s ohledem na druh materiálu jsou uvedeny v tabulce. Hodnoty povrchových teplot strojů a technických zařízení musí být nižší než hodnoty uvedené v tabulce.

Tabulka prahů popálení materiály

materiál prahy popálení pro trvání dotyku
10 sekund 1 minuta 10 minut 8 hodin a déle
oC oC oC oC
kov 55 51 48 43
keramické, skleněné a kamenné materiály 66 56 48 43
plasty 71 60 48 43
dřevo 89 60 48 43

Poznámka:

Práh popálení je povrchová teplota vymezující hranici mezi kůží bez popálení a povrchovou popáleninou vyvolanou dotykem kůže s horkým povrchem při určitém trvání dotyku. Hodnota 51 oC pro dobu 1 minuty platí také pro jiné materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou v tabulce uvedeny, pro ostatní materíály s nízkou tepelnou vodivostí platí teplota 60 oC.

Pro dotyk kůže s chladným povrchem platí, že pokud venkovní teplota klesne pod 4 oC musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic.


3.
Teplota chladících a jiných technických kapalin, které přicházejí při trvalé práci do styku s nechráněnou kůží nesmí být nižší než 22 oC.

Část E

Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu

Proudění
vzduchu
m.s-1
Aktuální teplota vzduchu (oC)
+5 -1 -7 -12 -16 -23 -29
1,8 +5 -1 -7 -12 -16 -23 -29
2,2 +3 -3 -9 -15 -21 -26 -32
4,5 -2 -9 -15 -23 -30 -36 -43
6,7 -6 -13 -21 -28 -38 -43 -50
8,9 -8 -16 -23 -32 -40 -47 -55
11,2 -9 -18 -26 -34 -42 -51 -59
13,4 -11 -19 -28 -36 -44 -53 -62
15,6 -12 -20 -29 -37 -45 -55 -63
17,9 -12 -21 -30 -38 -47 -56 -65


Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Hygienické limity látek v ovzduší pracovišť a způsoby jejich měření a hodnocení

Část A

Tabulka č. 1

Přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P)
chemických látek v ovzduší pracovišť

Látka   číslo CAS   PEL NPK-P Poznámky Faktor
přepočtu
na ppm
mg.m-3
Acetaldehyd 75-07-0 50 100
0,555
Acetanhydrid 108-24-7 - 20
0,240
Aceton 67-64-1 800 1500
0,421
Acetonitril 75-05-8 70 100 D 0,595
Akrolein v. 2-Propenal
Akrylaldehyd v. 2-Propenal
Akrylonitril v. 2-Propennitril
Allylalkohol v. 2-Propen-1-ol
Allylglycidylether 106-92-3 25 50 D,S 0,214
Allylchlorid v. 3-Chlor-1-propen
Allyloxy-2,3-epoxypropan v. Allylglycidylether
Aminobenzen v. Anilin
2-Aminopyridin 504-29-0 2 4
0,260
Amoniak 7664-41-7 14 36
1,438
Amylacetát v. Pentylacetát
Amylalkohol (všechny isomery) 30899-19-5 300 600 D 0,278
Anhydrid kyseliny octové v. Acetanhydrid
Anilin 62-53-3 5 10 D,P 0,263
Antimon 7440-36-0 0,5 1,5

Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého)
0,5 1,5

Arsan v. Arsenovodík
Arsen 7440-38-2 0,1 0,4 P
Arsenu sloučeniny, jako As (s výjimkou arsenovodíku)
0,1 0,4 P
Arsenovodík 7784-42-1 0,1 0,2 P 0,313
Azid sodný 26628-22-8 0,1 0,3 D 0,376
Aziridin v. Ethylenimin
Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba
0,5 2,5

Benzen 71-43-2 3 10 D,P 0,313
Benzíny
400 1000

Benzo(a)pyren 50-32-8 0,005 0,025 D,P 0,097
p-Benzochinon 106-51-4 0,4 0,8
0,226
1,4-Benzochinon v. p-Benzochinon
Benzoylperoxid 94-36-0 5 10 S
Benzylalkohol 100-51-6 40 80
0,226
Benzylchlorid v. alfa-Chlortoulen
Berylium 7440-41-7 0,001 0,002 S,P
Berylia sloučeniny, jako Be
0,001 0,002 S,P
Bifenyl 92-52-4 1 3 D 0,158
1,1-Biphenyl v. Bifenyl
Bis(2-ethylhexyl)ester 1,2-benzendikarbonové kyseliny v. Di-(2ethylhexyl) ftalát
Bis(2-chlorethyl)ether 111-44-4 30 60 D 0,171
Bis(chlormethyl)ether 542-88-1 0,0002 0,0005 P 0,213
Brom 7726-95-6 0,7 1,4
0,153
Bromethan 74-96-4 20 40 D 0,224
2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan 151-67-7 15 30
0,124
Brommethan 74-83-9 20 40 D,P 0,257
Bromovodík 10035-10-6 - 6
0,302
Bromtrifluormethan v. Trifluorbrommethan
1,3-Butadien 106-99-0 10 20 P 0,425
Buta-1,3-dien v. 1,3-Butadien
Butanol (všechny isomery) 71-36-3
78-92-2
78-83-1
75-65-0
300 600 D 0,330
2-Butanon 78-93-3 600 900
0,339
Butanthiol 109-79-5 1,5 3
0,271
2-Butenal 4170-30-3
123-73-9
1 4 D 0,349
2-Butoxyethanol 111-76-2 100 200 D 0,207
2-Butoyethanol acetát v. 2-Butoxyethylacetát
2-(2-buthoxyethoxy)-ethanol 112-34-5 100 200
0,151
2-Butoxyethylacetát 112-07-2 130 300 D 0,153
Butylacetát (všechny isomery) 123-86-4
105-46-4
540-88-5
110-19-0
950 1200
0,211
n-Butylakrylát 141-32-2 10 20 D,S 0,191
Butylalkohol v. Butanol
Butylcelosolv v. 2-Butoxyethanol
Butylcelosolvacetát v. 2-Butoxyethylacetát
Butylester 2-propenové kyseliny v. n-Butylakrylát
Butylmerkaptan v. Butanthiol
terc-Butyl-methylether 1634-04-4 100 200
0,277
n-Butylmethylketon v. 2-Hexanon
iso-Butylmethylketon v. 4-Methyl-2-pentanon
Butyl 2-propenoát v. n-Butylakrylát
Celosolvacetát v. 2-Ethoxyethylacetát
Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn
2 4 D
Cínu sloučeniny organické, jako Sn
0,1 0,2 D
Cyklohexan 110-82-7 500 1000
0,290
Cyklohexanamin v. Cyklohexylamin
Cyklohexanol 108-93-0 200 400 D 0,244
Cyklohexanon 108-94-1 40 80 D 0,249
Cyklohexen 110-83-8 1000 1300
0,298
Cyklohexylamin 108-91-8 20 40 D 0,247
Diacetonalkohol 123-42-2 200 300
0,210
4,4-Diamino-difenylmethan 101-77-9 0,1 0,2 D,S,P
1,2-Diaminoethan 107-15-3 25 50 D,S 0,407
Diazomethan 334-88-3 0,1 0,2 P 0,582
Dibenzoylperoxid v. Benzoylperoxid
Diboran 19287-45-7 0,1 0,2
0,837
Dibromdifluormethan 75-61-6 800 1300
0,116
1,2-Dibromethan 106-93-4 1 2 D,P 0,182
Dibutylester 1,2-benzen-dikarboxylové kyseliny v. Dibutylftalát
Dibutylftalát 84-74-2 5 10

Dicyklopentadien 77-73-6 3 6
0,185
Diethanolamin 111-42-2 5 10 P 0,232
Diethylamin 109-89-7 15 30 D 0,334
2-Diethylaminoethanol 100-37-8 50 100 D 0,208
Diethylentriamin 111-40-0 4 8
0,237
N,N-Diethylethanamin v. Triethylamin
Diethylether 60-29-7 300 600
0,330
Di-(2-ethylhexyl)ftalát 117-81-7 5 10

Difenylamin 122-39-4 10 20 D,P
Difenylether 101-84-8 5 10
0,144
Difenylmethan-4,4-diisokyanát 101-68-8 0,05 0,1 S 0,098
Difenyloxid v. Difenylether
Dihydrogenselenid v. Selenovodík
1,3-Dihydroxybenzen 108-46-3 45 90

1,4-Dihydroxybenzen 123-31-9 2 4 D,S
2,4-Dichloranilin 554-00-7 5 10
0,151
1,2-Dichlorbenzen 95-50-1 100 200 D 0,166
1,4-Dichlorbenzen 106-46-7 100 200 D 0,166
2,2-Dichlordiethylether v. Bis(2-chlorethyl)ether
Dichlordifluormethan 75-71-8 3000 5000 0,202
1,1-Dichlorethan 75-34-3 400 800 D 0,247
1,2-Dichlorethan 107-06-2 10 20 D,P 0,247
1,1-Dichlorethen 75-35-4 8 16
0,252
1,2-Dichlorethen 540-59-0 800 1600
0,252
1,1-Dichlorethylen v. 1,1-Dichlorethen
1,2-Dichlorethylen v. 1,2-Dichlorethen
Dichlorid kys.uhličité v. Fosgen
Dichlorfluormethan 75-43-4 40 80
0,238
Dichlormethan 75-09-2 200 500 D 0,288
1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-fluorethan 76-14-2 3000 5000
0,143
Diisokyanatohexan v. Hexamethylendiisokyanát
2,4-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,4-diisokyanát
2,6-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,6-diisokyanát
N,N-Dimethylacetamid 127-19-5 30 60 D 0,281
Dimethylamin 124-40-3 3,8 9 D 0,542
N,N-Dimethylanilin 121-69-7 25 50 D 0,202
N,N-Dimethylbenzenamin v. N,N-Dimethylanilin
Dimethylether 115-10-6 - 2000
0,531
Dimethylethylamin 598-56-1 10 20
0,334
1-(1,1-Dimethylethyl)-4-methylbenzen v. p-(terc-Butyl)toluen
Dimethylformamid 68-12-2 30 60 D,P 0,335
1,1-Dimethylhydrazin 57-14-7 0,025 0,05 D,P 0,407
Dimethylhydrazin v. 1,1-Dimethylhydrazin
1,2-Dimethylhydrazin 540-73-8 0,025 0,05 D,P 0,407
Dimethylisopropylamin 996-35-0 10 20
0,280
Dimethylsulfát 77-78-1 0,1 0,2 D,P 0,194
Dinitrobenzen (všechny isomery) 25154-54-5 1 2 D,P 0,145
Dinitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát
Dinitrochlorbenzen v. 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen
4,6-Dinitro-o-kresol 534-52-1 0,2 0,4 D
Dinitrotoluen (směs isomerů) 25321-14-6 0,75 1,5 D,P 0,134
1,4-Dioxan 123-91-1 70 140 D 0,277
Epichlorhydrin v. 1-Chlor-2,3-epoxipropan
Ethanal v. Acetaldehyd
1,2-Ethandiamin v. 1,2-Diaminoethan
Ethanamin v. Ethylamin
Ethan-1,2-diol v. Ethylenglykol
1,2-Ethandioldinitrát v. Ethylenglykoldinitrát
Ethanol 64-17-5 1000 3000
0,532
Ethanolamin 141-43-5 5 10
0,400
Ethenon v. Keten
Ethenylbenzen v. Styren
Ethenylester kys.octové v. Vinylacetát
2-Ethoxyethanol 110-80-5 20 40 D,P 0,271
2-Ethoxyethylacetát 111-15-9 25 50 D,P 0,185
Ethylacetát 141-78-6 700 900
0,278
Ethylakrylát 140-88-5 20 40 D,S 0,244
Ethylalkohol v. Ethanol
Ethylamin 75-04-7 9 20 D 0,542
Ethylbenzen 100-41-4 200 500 D 0,230
Ethylbromid v. Bromethan
Ethylcelosolv v. 2-Ethoxyethanol
Ethylendiamin v. 1,2-Diaminoethan
Ethylendibromid v. 1,2-Dibromethan
Ethylendichlorid v. 1,2-Dichlorethan
Ethylendinitrát v. Ethylenglykoldinitrát
Ethylenglykol 107-21-1 50 100 D 0,394
Ethylenglykoldinitrát 628-96-6 0,5 1 D 0,161
Ethylenglykolmonobutyl-ether v. 2-butoxyethanol
Ethylenglykolmonobutyl-etheracetát v. 2-Butoxyethylacetát
Ethylenglykolmonoethyl-ether v. 2-Ethoxyethanol
Ethylenglykolmonoethyl-etheracetát v. 2-ethoyethylacetát
Ethylenglykolmonomethyl-ether v. 2-Methoxyethanol
Ethylenglykolmono-methyletheracetát v. 2-Methoxyetylacetát
Ethylenchlorhydrin v. 2-Chlorethanol
Ethylenimin 151-56-4 1 2 D,P 0,567
Ethylenoxid 75-21-8 1 3 D,P 0,556
Ethylester kyseliny 1-propenové v. Ethylakrylát
N-Ethylethanamin v. Diethylamin
Ethylether v. Diethylether
Ethyl-3-ethoxypropionát 763-69-9 150 500
0,167
Ethylformiát 109-94-4 300 450
0,330
Ethyl-2-propenoat v. Ethylakrylát
Fenol 108-95-2 7,5 15 D 0,260
N-Fenylbenzenamin v. Difenylamin
Fenylethylen v. Styren
Fenylhydrazin 100-63-0 1 2 D 0,225
2-Fenylpropen 98-83-9 250 500
0,207
Fluor 7782-41-4 1,5 3

Fluorid, anorganický
2,5 -

Fluorovodík 7664-39-3 1,5 2,5
1,223
Formaldehyd 50-00-0 0,5 1 D,S 0,814
Fosfin v. Fosforovodík
Fosfor (bílý,žlutý) 7723-14-0 0,1 0,3
0,197
Fosforovodík 7803-51-2 0,1 0,2
0,719
Fosforoxychlorid v. Oxychlorid fosforečný
Fosforpentachlorid v. Chlorid fosforečný
Fosfortrichlorid v. Chlorid fosforitý
Fosgen v. Karbonylchlorid
Freon 11 v. Trichlorfluormethan
Freon 12 v. Dichlordifluormethan
Freon 12B2 v. Dibromdifluormethan
Freon 13 v. Chlortrifluormethan
Freon 13B1 v. Trifluorbrommethan
Freon 21 v. Dichlorfluormethan
Freon 114 v. 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan
Ftalanhydrid 85-44-9 5 10 S 0,165
2,5-Furandion v. Maleinanhydrid
2-Furankarboxaldehyd v. Furfural
2-Furanmethanol v. 2-Furylmethanol
Furfural 98-01-1 10 20 D 0,255
Furfurylalkohol v. 2-Furylmethanol
Furylmethanal v. Furfural
2-Furylmethanol 98-00-0 20 40 D 0,249
Glutaraldehyd v. 1,5-Pentandial
Glyceroltrinitrát 55-63-0 0,5 1 D O,108
Halotan v. 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan
n-Heptan 142-82-5 2000 -
0,244
Heptan-2-on 110-43-0 150 300 D 0,214
Heptan-3-on 106-35-4 95 -
0,214
Hexachlorbenzen 118-74-1 0,02 - D,P 0,086
1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien 87-68-3 0,25 0,5 D 0,103
Hexachlorethan 67-72-1 10 20 D 0,103
Hexachlornaftalen 1335-87-1 0,2 0,6 D
Hexamethylen-1,6-diisokyanát 822-06-0 0,035 0,07 S 0,145
n-Hexan 110-54-3 100 400 D,P 0,284
2-Hexanon 591-78-6 20 40 D,P 0,244
Hexan (s výjimkou n-Hexanu)
1000 2000 D 0,284
Hydrazin 302-01-2 0,05 0,1 D,S,P 0,763
Hydrid lithný 7580-67-8 0,025 0,075

Hydrochinon v. 1,4-Dihydroxybenzen
Hydroxid draselný 1310-58-3 1 2

Hydroxid sodný 1310-73-2 1 2

Hydroxid vápenatý 1305-62-0 2 4

Chlor 7782-50-5 1,5 3
0,344
Chloracetaldehyd 107-20-0 - 3
0,311
Chlorbenzen 108-90-7 40 90
0,217
2-Chlor-1,3-butadien 126-99-8 10 20 D 0,276
Chlordifluormethan 75-45-6 3600 -
0,283
1-Chlor-2,4-dinitrobenzen 97-00-7 0,5 1 P,D 0,121
1-chlor-2,3-epoxipropan 106-89-8 1 2 D,S,P 0,266
2-chlorethanol 107-07-3 - 3 D 0,304
Chlorethen v. Vinylchlorid
Chlorid amonný (dýmy) 12125-02-9 5 10

Chlorid fosforečný 10026-13-8 1 2 P 0,117
Chlorid fosforitý 7719-12-2 1 3 P 0,178
Chlorid vápenatý 10043-52-4 5 10

Chlorid zinečnatý 7646-85-7 1 2

Chlormethan 74-87-3 100 200 D,P 0,484
Chlormethoxymethan v. Chlormethylmethylether
(Chlormethyl)benzen v. alfa-Chlortoluen
Chlormethylmethylether 107-30-2 0,003 0,006 D,P 0,304
1-Chlor-4-nitrobenzen 100-00-5 1 2 D,P
Chloroform v. Trichlormethan
Chloropren v. 2-Chlor-1,3-butadien
Chlorované bifenyly v. Polychlorované bifenyly
Chlorovodík 7647-01-0 8 15
0,679
3-Chlor-1-propen 107-05-1 3 6
0,320
alfa-Chlortoluen 100-44-7 5 10
0,193
Chlortrifluormethan 75-72-9 4000 6000
0,2734
Chromu (VI) sloučeniny
0,05 0,1 S,P
Chromu ostatní sloučeniny (včetně chromanu olovnatého a zinečnatého 7758-97-6
13530-65-9
a další
0,5 1,5

Chromová žluť v. Chromu ostatní sloučeniny
2,2-Iminobis(ethanol) v. Diethanolamin
1,3-Isobenzofurandion v. Ftalanhydrid
Isofluran 26675-46-7 15 30
0,133
Isopentylacetát v. Pentylacetát
Isophoron 78-59-1 5 10
0,177
Isopropylamin 75-31-0 10 20
0,413
Isopropylbenzen v. Kumen
Jod 7553-56-2 - 1
0,093
Jodmethan 74-88-4 2 8 D 0,172
Kadmium a jeho sloučeniny, jako Cd 7440-43-9 0,05 0,1 D
epsilon-Kaprolaktam (prach) 105-60-2 1 3

epsilon-Kaprolaktam (páry) 105-60-2 10 40
0,216
Karbonylchlorid 75-44-5 0,08 0,4
0,247
Keten 463-51-4 0,9 1,8
0,581
Kobalt a jeho sloučeniny, jako Co 7440-48-4 0,05 0,1 S
Kresol (všechny isomery) 1319-77-3 20 40 D 0,226
Krotonaldehyd v. 2-Butenal
Kumen 98-82-8 100 250 D 0,203
Kyanamid 420-04-2 2 10 D,S
Kyanid jako HCN 57-12-5 3 10 D
Kyanovodík 74-90-8 3 10 D 0,905
Kyselina dusičná 7697-37-2 2,5 5
0,388
Kyselina ethanová v. Kyselina octová
Kyselina ethandiová v. Kyselina šťavelová
Kyselina fosforečná 7664-38-2 1 2

Kyselina chloristá 7601-90-3 1 2
0,243
Kyselina methanová v. Kyselina mravenčí
Kyselina mravenčí 64-18-6 9 18
0,531
Kyselina octová 64-19-7 25 35
0,408
Kyselina pikrová 88-89-1 0,1 0,5 D
Kyselina propanová v. Kyselina propionová
Kyselina propoinová 79-09-4 30 60
0,330
Kyselina sírová, jako SO3 7664-93-9 1 2

Kyselina šťavelová 144-62-7 1 5 D
Maleinanhydrid 108-31-6 0,8 1,6 S 0,249
Mangan 7439-96-5 1 2

Mangan-jeho sloučeniny, jako Mn
1 2

Měď (prach) 7440-50-8 1 2

Měď (dýmy) 7440-50-8 0,1 0,2

Mesitylen v. 1,3,5-Trimethylbenzen
Methanal v. Formaldehyd
Methanamin v. Methylamin
Methanol 67-56-1 250 1000 D 0,754
3-methoxy-n-butylacetát 4435-53-4 100 200
0,167
2-Methoxyethanol 109-86-4 15 30 D,P 0,321
2-Methoxyethylacetát 110-49-6 25 50 D,P 0,207
2-Methoxy-1-methylethylacetát 108-65-6 270 550 D 0,185
1-methoxy-2-propanol 107-98-2 270 550 D 0,271
2-methoxy-1-propylacetát 70657-70-4 270 550
0,185
(2-Methoxymethylethoxy)-propanol 34590-94-8 270 550 D 0,165
Methylacetát 79-20-9 600 800
0,330
Methylakrylát 96-33-3 20 40 S 0,284
Methylalkohol v. Methanol
Methylamin 74-89-5 10 20 D 0,787
4-Methylanilin v. p-Toluidin
N-Methylanilin 100-61-8 2 4 D,P 0,228
Methylbenzen v. Toluen
N-Methylbenzenamin v. N-Methylanilin
Methylbromid v. Brommethan
3-Methyl-1-butanol v. Amylalkohol
1-Methylbutylacetát 626-38-0 270 540
0,188
Methylcelosolv v. 2-Methoxyethanol
methylcelosolvacetát v. 2-Methoxyethylacetát
Methylcyklohexan 108-87-2 1500 2000
0,249
Methylcyklohexanol (všechny isomery) 25639-42-3
a další
200 400
0,214
1-Methylcyklohexan-2-on 583-60-8 150 300 D 0,218
Methyldinitrobenzen v. Dinitrotoluen
2-Methyl-4,6-dinitrofenol v. 4,6-Dinitro-o-kresol
1,1'-Methylenbis(4-isokyanatobenzen) v. Difenylmethan-4,4'-diisokyanát
4,4'-Methylendianilin v. 4,4'-Diaminodifenylmethan
Methylenchlorid v. Dichlormethan
Methylester 2-methyl-2-propenové kyseliny v. Methylmetakrylát
Methylethylketon v. 2-Butanon
5-Methylheptan-3-on 541-85-5 50 100 D 0,191
5-Methylhexan-2-on 110-12-3 95 -
0,214
Methylhydrazin 60-34-4 0,2 0,04 D 0,530
Methylchlorid v. Chlormethan
Methyliodid v. Jodmethan
Methylkyanid v. Acetonitril
Methylmetakrylát 80-62-6 50 150 D,S 0,244
N-Methylmethanamin v. Dimethylamin
4-Methyl-2-pentanon 108-10-1 80 200 D 0,244
Minerální oleje v. Oleje minerální
Molybden 7439-98-7 5 25

Molybdenu sloučeniny, jako Mo
5 25

Monochlormethylmethyleter v. Chlormethylmethylether
Morfolin 110-91-8 50 100 D 0,280
Nafta solventní
200 1000

Naftalen 91-20-3 50 100
0,191
Nikl 7440-02-0 0,5 1 S
Niklu sloučeniny, jako Ni (s výjimkou nikltetrakarbonylu)
0,05 0,25 S
Nikltetrakarbonyl 13463-39-3 0,01 0,02 D,P 0,143
Nikotin 54-11-5 0,5 2,5 D 0,151
Nitrobenzen 98-95-3 5 10 D 0,199
Nitroglycerin v. Glyceroltrinitrát
Nitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát
p-Nitrochlorbenzen v. 1-Chlor-4-nitrobenzen
Nitrosní plyny (NOx), oxidy dusíku s výjimkou oxidu dusného 11104-93-1
10102-43-9
10102-44-0
10 20

Nitrotoluen (všechny isomery) 1321-12-6
a další
10 20 D 0,179
Oleje minerální (aerosol)
5 10

Olovo 7439-92-1 0,05 0,2 P*
Olovo anorganické sloučeniny, jako Pb
0,05 0,2 P*
1,1'-Oxybis(benzen) v. Difenylether
1,1-Oxybis(ethan) v. Diethylether
Oxid antimonitý (jako Sb) 1309-64-4 0,1 0,2

Oxid dusičitý v. nitrózní plyny
Oxid dusnatý v. nitrózní plyny
Oxid dusný 10024-97-2 180 360
0,555
Oxid fosforečný 1314-56-3 1 2

Oxid hořečnatý 1309-48-4 5 10

Oxid osmičelý, jako Os 20816-12-0 0,002 0,004
0,096
Oxid sírový 7446-11-9 1 2
0,306
Oxid siřičitý 7446-09-5 5 10
0,382
Oxid uhelnatý 630-08-0 30 150 P 0,873
Oxid uhličitý 124-38-9 9000 45000
0,556
Oxid vanadičný (prach, dýmy) 1314-62-1 0,05 0,1 P
Oxid vápenatý 1305-78-8 2 4

Oxid zinečnatý, jako Zn 1314-13-2 2 5

Oxiran v. Ethylenoxid
1,1'-Oxybis(2-chloroethan) v. bis(2-chlorethyl)ether
Oxychlorid fosforečný 10025-87-3 0,5 1
0,159
Ozon 10028-15-6 0,1 0,2
0,509
Pentan 109-66-0 2000 3000
0,339
1,5-Pentandial 111-30-8 - 0,8 S 0,244
Pentachlorfenol 87-86-5 0,5 1,5 D
Pentakarbonyl železa, jako Fe 13463-40-6 0,2 0,5
0,125
Pentanol v. Amylalkohol
Pentylacetát (všechny isomery) 628-63-7
620-11-1
123-92-2
625-16-1
270 540
0,188
Pentylester kyseliny octové v. Pentylacetát
Perchlorethylen v. Tetrachlorethylen
Peroxid vodíku 7722-84-1 1 2
0,719
Piperazin 110-85-0 0,1 0,3

Platina (kov) 7440-06-4 0,5 1

Platiny sloučeniny, jako Pt
0,001 0,002

Polychlorované bifenyly (technické) 1336-36-3 0,5 1 D,P
2-Propanamin v. Isopropylamin
iso-Propanol 67-63-0 500 1000 D 0,407
n-Propanol 71-23-8 500 1000 D 0,407
1-Propanol v. n-Propanol
2-Propanol v. iso-Propanol
2-Propanon v. Aceton
1,2,3-Propantrioltrinitrát v. Glycerintrinitrát
2-Propenal 107-02-8 0,25 0,5
0,436
2-Propen-1-ol 107-18-6 4 10 D 0,422
2-Propennitril 107-13-1 2 6 D,P 0,461
Beta-Propiolakton 57-57-8 1 2 P
n-Propycelát 109-60-4 800 1000
0,240
iso-Propylalkohol v.iso-Propanol
n-Propylalkohol v.n-Propanol
Pseudokumen v. 1,2,4-Trimethylbenzen
Pyrethrum 8000-34-7 5 10

Pyridin 110-86-1 5 10 D 0,309
Resorcin v.1,3-Dihydroxybenzen
Rtuť 7439-97-6 0,05 0,15 D,P 0,122
Rtuti alkyl-sloučeniny, jako Hg
0,01 0,03 D,P
Rtuti anmorganické a aryl-sloučeniny, jako Hg
0,05 0,15 D,P
Selen 7782-49-2 0,1 0,2

Selenu sloučeniny, jako Se
0,1 0,2

Selenovodík 7783-07-5 0,07 0,17

Sirník fosforeřný 1314-80-3 1 2

Sirouhlík 75-15-0 10 20 D 0,322
Sirovodík 7783-06-4 10 20
0,719
Solventní nafta v. Nafta solventní
Stříbro 7440-22-4 0,1 0,3

Stříbra rozpustné sloučeniny, jako Ag
0,01 0,03

Styren 100-42-5 100 400 D 0,235
Sulfan v. Sirovodík
Sulfotep 3689-24-5 0,1 -

Tellur a jeho sloučeniny, jako Te 13494-80-9 0,1 0,5

Terpentýn-aerosol 8006-64-2 5 10

Terpentýn-páry 8006-64-2 300 800
0,180
Tetraethylester kyseliny křemikčité v. Tetraethylsilikát
Tetraethylolovo, jako Pb 78-00-2 0,05 0,1 D 0,076
Tetraethylsilikát 78-10-4 50 200
0,117
Tetraethoxysilan v. Tetraethylsilikát
O,O,O,O-Tetraethyl-dithiopyrofosfát,
O,O,O,O-Tetraethyldifosforoditioát
v. Sulfotep (ISO)
Tetrafosfor v. Fosfor (bílý, žlutý)
Tetrahydrofuran 109-99-9 150 300 D 0,339
Tetrahydro-1,4-oxazin v. Morfolin
Tetrachlorethen 127-18-4 250 750 D 0,147
Tetrachlorethylen v. Tetrachlorethen
Tetrachlormethan 56-23-5 10 20 D,P 0,159
Tetrakarbonyl niklu v. Nikltetrakarbonyl
Tetramethylolovo, jako Pb 75-74-1 0,05 0,1 D 0,091
Thallium 7440-28-0 0,1 0,5 D,P
Thallia sloučeniny rozpustné, jako Tl
0,1 0,5 D,P
Toluen 108-88-3 200 500 D 0,266
m-Toluidin 108-44-1 5 10 D,P 0,228
o-Toluidin 95-53-4 5 10 D,P 0,228
p-Toluidin 106-49-0 5 10 D,P 0,228
2,4-Toluylendiisokyanát 584-84-9 0,05 0,1 S 0,141
2,6-Toluylendiisokyanát 91-08-7 0,05 0,1 S 0,140
Triethanolamin 102-71-6 5 10
0,164
Triethylamin 121-44-8 8 12 D 0,242
Trifluorbrommethan 75-63-8 4000 6000
0,164
1,2,4-Trichlorbenzen 120-82-1 15 35 D 0,135
1,1,1-Trichlorethan 71-55-6 500 1000
0,184
1,1,2-Trichlorethan 79-00-5 50 100 D 0,183
Trichlorethen 79-01-6 250 750 D 0,186
Trichlorethylen v. Trichlorethen
Trichlorfluormethan 75-69-4 3000 4500
0,178
Trichlorid-oxid fosforečný v. Oxychlorid fosforečný
Trichlormethan 67-66-3 10 20 P,D 0,205
Trimethylamin 75-50-3 10 20
0,413
1,2,3-Trimethylbenzen 526-73-8 100 250 D 0,203
1,2,4-Trimethylbenzen 95-63-6 100 250 D 0,203
1,3,5-trimethylbenzen 108-67-8 100 250 D 0,203
2,4,6-Trinitrofenol v. Kyselina pikrová
2,4,6-trinitrotoluen 118-96-7 - 0,5 D,P 0,108
Uhličitany alkalických kovů
5 10

Vanad (prach) 7440-62-2 0,05 0,15

Vinylacetát 108-05-4 30 50
0,284
Vinylbenzen v. Styren
Vinylchlorid 75-01-4 7,5 15 P 0,391
Vinylidenchlorid v. 1,1-Dichlorethen
Xylen (všechny isomery) 1330-20-7
95-47-6
106-42-3
108-38-3
200 400 D 0,230
2,4-Xylidin 95-68-1 5 10 D,P 0,202
Xylidin (všechny isomery s výjimkou 2,4-xylidinu) 1300-73-8 10 20 D,P 0,202
Zinkchromát v. Chroman zinečnatý

Vysvětlivky k tabulce:

Kolona 2: číslo CAS - registrační číslo látky používané v Chemical Abstracts

Kolona 5:
D - při expozici se významně uplatňuje pronikání látky kůží
S - látka má senzibilizační účinek
P - u látky nelze vyloučit závažné pozdní účinky
P*- pro hodnoceni expozice je rozhodující výsledek vyšetření plumbaemie

Kolona 6: Faktor přepočtu z údaje v mg.m-3 na údaj ppm platí za podmínky teploty 25 oC a tlaku 100 kPa.


Tabulka č. 2

Seznam látek podle čísel CAS:

číslo CAS Látka
50-00-0 Formaldehyd
50-32-8 Benzo(a)pyren
54-11-5 Nikotin
55-63-0 Glyceroltrinitrát
56-23-5 Tetrachlormethan
57-12-5 Kyanidy jako HCN
57-14-7 1,1-Dimethylhydrazin
57-57-8 beta-Propiolakton
60-29-7 Diethylether
60-34-4 Methylhydrazin
62-53-3 Anilin
64-17-5 Ethanol
64-18-6 Kyselina mravenčí
64-19-7 Kyselina octová
67-56-1 Methanol
67-63-0 iso-Propanol
67-64-1 Aceton
67-66-3 Trichlormethan
67-72-1 Hexachlorethan
68-12-2 Dimethylformamid
71-23-8 n-Propanol
71-36-3 Butanol isomer
71-43-2 Benzen
71-55-6 1,1,1-Trichlorethan
74-83-9 Brommethan
74-87-3 Chlormethan
74-88-4 Jodmethan
74-89-5 Methylamin
74-90-8 Kyanovodík
74-96-4 Bromethan
75-01-4 Vinylchlorid
75-04-7 Ethylamin
75-05-8 Acetonitril
75-07-0 Acetaldehyd
75-09-2 Dichlormethan
75-15-0 Sirouhlík
75-21-8 Ethylenoxid
75-31-0 Isopropylamin
75-34-3 1,1-Dichlorethan
75-35-4 1,1-Dichlorethen
75-43-4 Dichlorfluormethan
75-44-5 Karbonylchlorid
75-45-6 Chlordifluormethan
75-50-3 Trimethylamin
75-61-6 Dibromdifluormethan
75-63-8 Trifluorbrommethan
75-65-0 Butanol isomer
75-69-4 Trichlorfluormethan
75-72-9 Chlortrifluormethan
75-71-8 Dichlordifluormethan
75-74-1 Tetramethylolovo, jako Pb
76-14-2 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-flurethan
77-73-6 Dicyklopentadien
77-78-1 Dimethylsulfát
78-00-2 Tetraethylolovo, jako Pb
78-10-4 Tetraethylsilikát
78-59-1 Isophoron
78-83-1 Butanol isomer
78-92-2 Butanol isomer
78-93-3 2-Butanon
79-00-5 1,1,2-Trichlorethan
79-01-6 Trichlorethen
79-09-4 Kyselina propionová
79-20-9 Methylacetát
80-62-6 Methylmetakrylát
84-74-2 Dibutylftalát
85-44-9 Ftalanhydrid
87-68-3 1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien
87-86-5 Pentachlorfenol
88-89-1 Kyselina pikrová
91-08-7 2,6-Toluendiisokyanát
91-20-3 Naftalen
92-52-4 Bifenyl
94-36-0 Benzoylperoxid
95-47-6 Xylen isomer
95-50-1 1,2-Dichlorbenzen
95-53-4 o-Toluidin
95-63-6 1,2,4-Trimethylbenzen
95-68-1 2,4-Xylidin
96-33-3 Methylakrylát
97-00-7 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen
98-00-0 2-Furylmethanol
98-01-1 Furfural
98-82-8 Kumen
98-83-9 2-Fenylpropen
98-95-3 Nitrobenzen
100-00-5 1-Chlor-4-nitrobenzen
100-37-8 2-Diethylaminoethanol
100-41-4 Ethylbenzen
100-42-5 Styren
100-44-7 alfa-Chlortoluen
100-51-6 Benzylalkohol
100-61-8 N-Methylanilin
100-63-0 Fenylhydrazin
101-68-8 Difenylmethan-4,4'-diisokyanát
101-77-9 4,4'-Diamino-difenylmethan
101-84-8 Difenylether
102-71-6 Triethanolamin
105-46-4 Butylacetát isomer
105-60-2 epsilon-Kaprolaktam (páry a prach)
106-35-4 Heptan-3-on
106-42-3 Xylen isomer
106-46-7 1,4-Dichlorbenzen
106-49-0 p-Toluidin
106-51-4 p-Benzochinon
106-89-8 1-Chlor-2,3-epoxipropan
106-92-3 Allylglycidylether
106-93-4 1,2-Dibromethan
106-99-0 1,3-Butadien
107-02-8 2-Propenal
107-05-1 3-Chlor-1-propen
107-06-2 1,2-Dichlorethan
107-07-3 2-Chlorethanol
107-13-1 2-Propennitril
107-15-3 1,2-Diaminoethan
107-18-6 1-Propen-1-ol
107-20-0 Chloracetaldehyd
107-21-1 Ethylenglykol (aerosol a páry)
107-30-2 Chlormethylmethylether
107-98-2 1-methoxy-2-propanol
108-05-4 Vinylacetát
108-10-1 4-Methyl-2-pentanon
108-24-7 Acetanhydrid
108-31-6 Maleinanhydrid
108-38-3 Xylen isomer
108-44-1 m-Toluidin
108-46-3 1,3-Dihydroxybenzen
108-65-6 2-Methoxy-1-methylethylacetát
108-67-8 1,3,5-Trimethylbenzen
108-87-2 Methylcyklohexan
108-88-3 Toluen
108-90-7 Chlorbenzen
108-91-8 Cyklohexylamin
108-93-0 Cyklohexanol
108-94-1 Cyklohexanon
108-95-2 Fenol
109-60-4 n-Propylacetát
109-66-0 Pentan
109-79-5 Butanthiol
109-86-4 4-Methoxyethanol
109-89-7 Diethylamin
109-94-4 Ethylformiát
109-99-9 Tetrahydrofuran
110-12-3 5-Methylhexan-2-on
110-19-0 Butylacetát isomer
110-43-0 Heptan-2-on
110-49-6 1-Methoxyethylacetát
110-54-3 n-Hexan
110-80-5 2-Ethoxyethanol
110-82-7 Cyklohexan
110-83-8 Cyklohexen
110-85-0 Piperazin
110-86-1 Pyridin
110-91-8 Morfolin
111-15-9 2-Ethoxyethylacetát
111-30-8 1,5-Pentandial
111-40-0 Diethylentriamin
111-42-2 Diethanolamin
111-44-4 Bis(2-chlorethyl)ether
111-76-2 2-Butoxyethanol
112-07-2 2-Butoxyethylacetát
112-34-5 2-(2-Butoxyethoxy)-ethanol
115-10-6 Dimethylether
117-81-7 Di-(2-ethylhexyl)ftalát
118-74-1 Hexachlorbenzen
118-96-7 2,4,6-Trinitrotoluen
120-82-1 1,2,4-Trichlorbenzen
121-44-8 Triethylamin
121-69-7 N,N-Dimethylanilin
122-39-4 Difenylamin
123-31-9 1,4-Dihydroxybenzen
123-42-2 Diaceton alkohol
123-73-9 2-Butenal
123-86-4 Butylacetát isomer
123-91-1 1,4-Dioxan
123-92-2 Pentylacetát
124-38-9 Oxid uhličitý
124-40-3 Dimethylamin
126-99-8 2-Chlor-1,3-butadien
127-18-4 Tetrachlorethylen
127-19-5 N,N-Dimethylacetamid
140-88-5 Ethylakrylát
141-32-2 n-Butylakrylát
141-43-5 Ethanolamin
141-78-6 Ethylacetát
142-82-5 n-Heptan
144-62-7 Kyselina šťavelová
151-56-4 Ethylenimin
151-67-7 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan
334-88-3 Diazomethan
302-01-2 Hydrazin
420-04-2 Kyanamid
463-51-4 Keten
504-29-0 2-Aminopyridin
526-73-8 1,2,3-Trimethylbenzen
534-52-1 4,6-Dinitro-o-kresol
540-59-0 1,2-Dichlorethen
540-73-8 1,2-Dimethylhydrazin
540-88-5 Butylacetát isomer
541-85-5 5-Methyl-3-heptanon
542-88-1 Bis(chlormethyl)ether
554-00-7 2,4-Dichloranilin
583-60-8 1-Methylcyklohexan-2-on
584-84-9 2,4-Toluendiisokyanát
591-78-6 2-Hexanon
598-56-1 Dimethylaethylamin
620-11-1 3-Pentylacetát
652-16-1 Amylacetát terciál.
626-38-0 1-Methylbutylacetát
628-63-7 Pentylacetát
628-96-6 Ethylenglykoldinitrát
630-08-0 Oxid uhelnatý
763-69-9 Ethyl-3-ethoxypropionát
822-06-0 Hexamethylen-1,6-diisokyanát
996-35-0 Dimethylisopropylamin
1300-73-8 Xylidiny (všechny isomery) s výjimkou 2,4-xylidinu)
1305-62-0 Hydroxid vápenatý
1305-78-8 Oxid vápenatý
1309-48-4 Oxid hořečnatý
1309-64-4 Oxid antimonitý (jako Sb)
1310-58-3 Hydroxid draselný
1310-73-2 Hydroxid sodný
1314-13-2 Oxid zinečnatý, jako Zn
1314-56-3 Oxid fosforečný
1314-62-1 Oxid vanadičný (prach, dýmy)
1314-80-3 Sirník fosforečný
1319-77-3 Kresoly (všechny isomery)
1321-12-6 Nitrotolueny (všechny isomery)
1330-20-7 Xyleny (všechny isomery)
1335-87-1 Hexachlornaftalen
1336-36-3 Polychlorované bifenyly (technické)
1634-04-4 terc-Butyl-methylether
3689-24-5 Sulfotep (ISO)
4170-30-3 2-Butenal
4435-53-4 3-methoxy-n-butylacetát
7439-92-1 Olovo
7439-96-5 Mangan
7439-97-6 Rtuť
7439-98-7 Molybden
7440-02-0 Nikl
7440-06-4 Platina (kov)
7440-22-4 Stříbro
7440-28-0 Thallium
7440-36-0 Antimon
7440-38-2 Arsen
7440-41-7 Berylium
7440-43-9 Kadmium
7440-48-4 Kobalt
7440-50-8 Měď (dýmy a prach)
7440-62-2 Vanad (prach)
7446-09-5 Oxid siřičitý
7446-11-9 Oxid sírový
7553-56-2 Jod
7580-67-8 Hydrid lithný
7601-90-3 Kyselina chloristá
7646-85-7 Chlorid zinečnatý
7647-01-0 Chlorovodík
7664-38-2 Kyselina fosforečná
7664-39-3 Fluorovodík
7664-41-7 Amoniak
7664-93-9 Kyselina sírová, jako SO3
7697-37-2 Kyselina dusičná
7722-84-1 Peroxid vodíku
7719-12-2 Chlorid fosforitý
7723-14-0 Fosfor (bílý, žlutý)
7726-95-6 Brom
7758-97-6 Chroman olovnatý, jako Cr
7782-41-4 Fluor
7782-49-2 Selen
7782-50-5 Chlor
7783-06-4 Sirovodík
7783-07-5 Selenovodík
7784-42-1 Arsenovodík
7803-51-2 Fosforovodík
8003-34-7 Pyrethrum
8006-64-2 Terpentýn (páry a aerosol)
10024-97-2 Oxid dusný
10025-87-3 Oxychlorid fosforečný
10026-13-8 Chlorid fosforečný
10028-15-6 Ozon
10035-10-6 Bromovodík
10043-52-4 Chlorid vápenatý
10102-43-9 Oxid dusnatý
10102-44-0 Oxid dusičitý
11104-93-1 Nitrosní plyny (NOx)
12125-02-9 Chlorid amonný (dýmy)
13463-39-3 Nikltetrakarbonyl
13463-40-6 Pentakarbonyl železa, jako Fe
13494-80-9 Tellur
13530-65-9 Chroman zinečnatý, jako Cr
19287-45-7 Diboran
20816-12-0 Oxid osmičelý, jako Os
25154-54-5 Dinitrobenzeny (všechny isomery)
25321-14-6 Dinitrotolueny (směs isomerů)
25639-42-3 Methylcyklohexanoly (všechny isomery)
26628-22-8 Azid sodný
26675-46-7 Isofluran
30899-19-5 Amylalkoholy (všechny isomery)
34590-94-8 (2-Methoxymethylethoxy)-propanol
70657-70-4 2-methoxy-1-propylacetát

Amylalkoholy (všechny isomery)

Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého)

Arsenu sloučenuny, jako As (s výjimkou arsenovodíku)

Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba

Benzíny

Berylia sloučeniny, jako Be

Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn

Cínu organické sloučeniny, jako Sn

Dinitrobenzen (všechny isomery)

Dinitrotoluen (všechny isomery)

Fluorid, anorganický

Hexan (s výjimkou n-hexanu)

Chromu sloučeniny

Kadmia sloučeniny, jako Cd

Kobaltu sloučeniny, jako Co

Kresol (všechny isomery)

Manganu sloučeniny, jako Mn

Methylcyklohexanol (všechny isomery)

Molybdenu sloučeniny, jako Mo

Nafta solventní

Niklu sloučeniny, jako Ni

Nitrotoluen (všechny isomery)

Oleje minerální

Olova anorganické sloučeniny, jako Pb

Platina sloučeniny

Rtuti alkyl-sloučeniny jako Hg

Rtuti anorganické a aryl-sloučeniny jako Hg

Selenu sloučeniny, jako Se

Stříbra sloučeniny, jako Ag

Telluru sloučeniny, jako Te

Thalia rozpustné sloučeniny, jako Te

Uhličitany alkalických kovů

Část B

Přípustné expoziční limity směsi chemických látek

Přípustný expoziční limit směsi chemických látek se stanoví podle následujících zásad:

1.
Jde-li o dvě nebo více látek, které p;sobí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá) pokud nejsou vědecky podložené informace o opaku. Součet poměrů jejich naměřených koncentrací k jejich PEL nebo NPK-P nesmí přesahovat 1:
                           k1     k2               kn
                          ---- + ---- + ....... + ---- ≤ 1
                          PEL1   PEL2             PELn

                       k1        k2                    kn
                   -------- + -------- + ........ + -------- ≤ 1
                   NPK - P1   NPK - P2              NPK - Pn
k1 - kn jsou naměřené koncentrace jednotlivých látek
PEL1 - PELn jsou stanovené hodnoty PEL jednotlivých látek
NPK-P1 - NPK-Pn jsou stanovené hodnoty NPK-P jednotlivých látek

2.
Pokud nelze aditivní účinek jednotlivých látek předpokládat, koncentrace žádné složky směsi nesmí překračovat její NPK-P ani PEL.

Část C

Hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v ovzduší pracovišť

1.
Zásady:

a)
Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace.

b)
Při tomto hodnocení je třeba zjistit všechny skutečnosti, které mohou být relevantní pro expozici:

ba)
látky používané nebo vyráběné,

bb)
technická zařízení a technologické operace,

bc)
časové a prostorové rozdělení koncentrací látek.

c)
Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření.

d)
Jestliže hodnocení ukáže, že:

da)
nejsou limitní hodnoty dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat;

db)
jsou limitní hodnoty dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět;

dc)
nedochází současně k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné.

e)
Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni.

2.
Požadavky na měřicí postupy:

a)
Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací (kp). Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu pracovní doby. Průměrnou koncentrací kp se rozumí hodnota vypočtená z naměřených koncentrací k1 kn podle vzorce:
                                 k1.t1 + k2.t2 + .....+ kn.tn
                            kp = ----------------------------
                                   t1 + t2 + ........ + tn
k1-kn koncentrace v ovzduší získané jednotlivými odběry (měřeními)
t1-tn doba trvání jednotlivých odběrů (měření)

b)
Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti, musí se použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Tam, kde skupina zaměstnanců provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a je obdobně exponována, považuje se za reprezentativní pro celou skupinu, je-li odběr prováděn na vybraných zaměstnancích uvnitř této skupiny.

Odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech (stacionární) se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

c)
Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL, NPK-P) a složení pracovního ovzduší.

Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách.

d)
Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena.

e)
Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL.

f)
Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby ± 25%.

g)
Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe.


Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Přípustné expoziční limity pro prach

1.
Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PELr. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem následujícím podmínkám:

tloušťka vlákna < 3 µm

délka vlákna > 5 µm

poměr délka : tloušťka > 3

2.
Hodnoty přípustného expozičního limitu prachu v pracovním ovzduší jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až 5. Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různými PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce:
                        % x1       % x2              % xn
             PELs = ( -------- + -------- + .... + -------- )-1
                      100.PEL1   100.PEL2          100.PELn
kde:

PELs = PEL směsi látek 1 až n

PEL1 až PELn = PEL látek 1 až n

% x1 až xn = hmotnostní podíl látek 1 až n v procentech

Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PEL podle hodnoty platné pro složku s nejnižším PEL.

Příklady:

a)
Směs obsahuje 80 hmotnostních % vláken bavlněných (PELc = 2 mg.m-3) a 20% vláken textilních synt. (PELc = 4 mg.m-3).
                         80      20 
              PELs = ( ----- + ----- )-1 = 2,2 mg.m-3
                       100.2   100.4 
V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižší PEL.

b)
Směs obsahuje vlnu (PELc = 6 mg.m-3), syntetická vlákna textilní (PELc = 4 mg.m-3) a půdní prach (PELc = 10 mg.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit.
PELs = 4 mg.m-3 hodnota platná pro látku s nejnižším PELc.


3.
Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky.
Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1% fibrogenní složky nesmí její PELr překračovat hodnoty uvedené v tabulce č. 1.
Za dodržení PEL se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PELr pro fibrogenní složku, tak i PELc pro daný druh prachu.

4.
Pokud prach obsahuje méně než 1% krystalického SiO2 a neobsahuje azbest považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem. Pro takový prach s převážně nespecifickým účinkem platí PELc 10 mg.m-3.

5.
PEL nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismu v prachu.

Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1)

Látka PELr (mg.m-3)
respirabilní frakce (Fr)
PELc (mg.m-3)
celková koncentrace
Fr = 100 %2)
křemen 0,1 -
kristobalit 0,1 -
tridymit 0,1 -
gama-oxid hlinitý 0,1 -

Fr ≤ 5 % Fr > 5 %
dinas 2,0 10 : Fr 10
grafit 2,0 10 : Fr 10
prach černouhelných dolů4) 2,0 10 : Fr 10
koks 2,0 10 : Fr 10
slída 2,0 10 : Fr 10
talek3) 2,0 10 : Fr 10
ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu) 2,0 10 : Fr 10
šamot 2,0 10 : Fr 10
horninové prachy 2,0 10 : Fr 10
slévárenský prach 2,0 10 : Fr 10

Vysvětlivky :

1)
Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.

2)
Fr = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech.
Fibrogenní složka - křemen, kristobalit, tridymit, gama - oxid hlinitý.

3)
Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest

4)
Při stanovení nižšího přípustného expozičního limitu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.13)

Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem

Látka PELc (mg.m-3)
amorfní SiO2 4,0
svářečské dýmy1) 5,0
bentonit 6,0

Vysvětlivka:

1)
Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu jímž se svařuje, svařovacím proudu atd. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.

(odkaz na tabulky 3 a 4 přílohy č. 3 vložené novelou, ve formátu PDF)

Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy

Látka PEL
početní koncentrace
(počet respirabilních vláken.cm-3)
azbestová vlákna
- chrysotil1) 0,1
- amfibolové azbesty1) 0,1
umělá minerální vlákna
(např. čedičová, skleněná, strusková)
1

hmotnostní koncentrace
(mg/m3)
umělá minerální vlákna1)
(vlákna všech rozměrů)
4

Vysvětlivky:

1)
Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.

Měření a hodnocení expozice prachu

Pro hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení pro chemické látky s těmito doplňky:

a)
Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.

(odkaz na dodatek bodu a) vložený novelou, ve formátu PDF)

b)
Odběr vzorku pro stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší:

1.
Vzorky se odebírají v dýchací zóně zaměstnance, tj. uvnitř polokoule obepínají zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší.

2.
K odběru se používají membránové filtry (smíšené estery nebo dusičnany celulosy) o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 µm s vytištěnými čtverci upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Při odběru má nástavec směřovat dolů.

3.
K odběru vzorků ovzduší se používá přenosné bateriové čerpadlo umístěné na opasku nebo v kapse zaměstnance. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru na 1 litr/min ± 5% a má být udržován v rozmezí ± 10% počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru a nemá kolísat.

4.
Doba odběru se měří s tolerancí 2%.

5.
Optimální počet vláken na filtru má být mezi 100 až 400 vlákny/mm2. Po odběru se celý filtr nebo jeho část umístí na podložní sklíčko, zprůhlední za použití aceton-triacetinové metody a pokryje krycím sklíčkem.

6.
Pro počítání vláken se používá binokulární mikroskop vybavený:

6.1
osvětlením podle Koehlera,

6.2
Abbeho nebo achromatickým fázově kontrastním kondenzorem a s nezávislým centrováním fázového prstence,

6.3
pozitivním fázově kontrastním achromatickým objektivem zvětšujícím čtyřicetkrát s numerickou aperturou 0,65 až 0,70 s fázovou vrstvou v optické soustavě, případně zařízením pro vytvoření fázového kontrastu mimo rovinu objektivu. Absorpční koeficient absorpční destičky má být 65 až 85%.

6.4
kompenzačními okuláry zvětšujícími 12,5 krát; alespoň jeden z nich musí dovolovat vložení okulárního měřítka a musí být vybaven zaostřováním.

6.5
Walton-Becketovým kruhovým měřítkem s kruhem vymezujícím při pracovním měření kruhové pole o průměru 100 µm ± 2 µm

7.
Mikroskop musí být seřízen podle instrukcí výrobce a detekční limit kontrolován pomocí fázově kontrastní testovací destičky. Kontrola se provádí denně před zahájením práce.

8.
Vzorky se odečítají podle následujících pravidel:

8.1
počitatelné vlákno je jakékoliv vlákno, jehož délka je větší než 5 µm, průměr menší než 3 µm, poměr délky ku průměru minimálně 3 : 1,

8.2
jakékoliv počitatelné vlákno; jehož oba konce jsou uvnitř gratikulární plochy se počítá jako jedno vlákno; jakékoliv vlákno, jehož jen jeden konec je uvnitř plochy se počítá polovinou,

8.3
gratikulární plochy pro počítání se vyberou nahodile uvnitř exponované plochy filtru,

8.4
svazek vláken, který se v průběhu své délky jeví v jednom nebo více bodech jako solidní a nerozdělený, ale v jiných bodech je rozdělen do oddělených svazků (rozdělených vláken) se počítá jako jednotlivé vlákno, jestliže jeho rozměry odpovídají počitatelnému vláknu; průměr se přitom měří na nerozdělené části,

8.5
v jakémkoliv jiném svazku vláken, v němž se jednotlivá vlákna dotýkají nebo kříží, vlákna počítají individuálně, jestliže je lze dostatečně rozlišit tak, aby bylo možno určit, zda odpovídají definici pro počitatelné vlákno; jestliže nelze jednotlivá vlákna odpovídající této definici rozlišit, je svazek pokládán za počitatelné vlákno, jestliže posuzován jako celek odpovídá definici počitatelného vlákna,

8.6
jestliže je více než 1/8 gratikulární plochy pokryta částicemi nebo jejich svazkem, musí být pro počítání zvolena jiná plocha,

8.7
počítá se 100 vláken, přičemž se odečítá minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo se vyšetří 100 gratikulárních ploch,

8.8
průměrný počet vláken v jednom poli se vypočítá dělením počtu počitatelných vláken počtem vyšetřených polí. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru se musí omezovat a musí být udrženy pod hodnotu 3 vlákna na 100 polí a posuzuje se srovnáním s čistými filtry.


Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Požadavky na větrání pracovišť

1.
Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:
50 m3/h na osobu pro práci převážně vsedě,
70 m3/h na osobu pro práci převážně vstoje a v chůzi,
90 m3/h na osobu při těžké fyzické práci.

Tato minimální množství venkovního přiváděného vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. V místnostech, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství přiváděného vzduchu o 10 m3/h na osobu. Celkové množství přiváděného vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor.

2.
Pro pracovní prostory s přístupem veřejnosti (například obchody) se zvyšuje množství přiváděného vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 - 0,3 osoby/m2 podlahové plochy.

3.
Při venkovních teplotách vyšších než 26 oC a nižších než 0 oC může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

4.
Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť.

5.
Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti požadováno nucené větrání, musí být přivádění vzduch filtrován a v zimě ohříván.

6.
Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5% jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15% celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle bodu 1.

Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší s malým počtem zaměstnanců se připouští podílu venkovního vzduchu v přiváděném vzduchu takto:
    V/n      1000      1500      2000      2500      3000      4000
   p[%]       10         8        6.5       5.5        5         4
kde značí
V...množství přiváděného vzduchu [m3/h]
n...počet osob v místnosti
p...podíl venkovního vzduchu [%]

7.
Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací jakékoliv poruchy řídícího systému.

8.
Větrací zařízení musí být udržována v řádném technickém stavu. Proto musí být stanoveny podle druhu zařízení pevné intervaly prohlídek, o kterých musí být vedeny průběžné záznamy.

9.
Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu.

10.
V provozech, ve kterých může v důsledku poruchy dojít k náhlému vývinu škodlivin v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Toto větrání má mít, pokud je to technicky možné, automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklých škodlivin. Jinak musí být zajištěna snadná dostupnost jeho spouštění, které musí být instalováno před vstupem na pracoviště. Větrání musí být podtlakové, tak aby při jeho chodu nemohly škodliviny pronikat do prostor s pracovištěm sousedících. Množství odpadního vzduchu musí být voleno tak, a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob ve venkovním prostoru a na okolních pracovištích.

11.
Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (například skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru.

12.
Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostorů pracovišť větracím zařízením.

13.
Jakékoliv nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště a tím představovat nebezpečí pro zdraví pracovníků, musí být neprodleně odstraňovány.


Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

Část A

Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence

1.
Hodnoty energetického výdeje (netto) mužů a žen ve věku 18 až 65 let při fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 1.1)

2.
Hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulkách č. 2 a č. 3.1)

3.
Měření energetického výdeje a srdeční frekvence se provádí podle normových metod.

Tabulka č. 1

Energetický výdej1) Jednotky Muži Ženy
Směnový průměrný2) MJ 6,8 4,5
Směnový přípustný3) MJ 8 5,4
Roční4) MJ 1600 1060
Minutový přípustný5) kJ.min-1
w
34,5
575
23,7
395

Tabulka č. 2

Chlapci

Energetický
výdej1)
Jednotky Věková skupina
15 až 16 16 až 17 17 až 18
Směnový
průměrný2)
MJ 5,9 6,9 7,9
Směnový
přípustný3)
MJ 6,2 7,3 8,5
Roční4) MJ 1390 1620 1860
Minutový
přípustný5)
kJ.min-1
w
26,4
440
30
500
32,4
540

Tabulka č. 3

Dívky

Energetický
výdej1)
Jednotky Věková skupina
15 až 16 16 až 17 17 až 18
Směnový
průměrný2)
MJ 3,7 3,8 4,8
Směnový
přípustný3)
MJ 4,4 4,6 5,0
Roční4) MJ 870 890 1130
Minutový
přípustný5)
kJ.min-1
w
20,9
350
22,2
370
22,5
375

Vysvětlivky k tabulkám č. 1 - 3

1)
Při práci svalstva horních končetin vstoje se všechny hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až 3 sníží o 20% , při práci obou horních končetin vsedě nebo jedné horní končetiny vstoje se hodnoty sníží o 50%, při práci jednou horní končetinou vsedě se sníží o 75%. Práce obou dolních končetin se hodnotí jako práce celým tělem.

2)
Vyjadřuje hodnotu energetického výdeje, která nesmí být překročena v průběhu pracovní doby při rovnoměrném rozdělení pracovní doby.

3)
Určuje horní přípustnou hranici směnového energetického výdeje v případě nerovnoměrného rozložení zátěže v rámci týdne, měsíce nebo roku s tím, že průměrný energetický výdej za daný interval nesmí překročit energetický výdej směnový průměrný.

4)
Určuje nejvyšší přípustný energetický výdej vynaložený na práci v průběhu roku a odpovídá množství energie vynaložené za 235 pracovních dnů při průměrném směnovém energetickém výdeji.

5)
Určuje energetický výdej, který nesmí být v průběhu směny překročen ani při krátkodobých operacích. Hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných, fyzicky velmi zdatných skupin zaměstnanců (například důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním prohlídkám a splňují zdravotní požadavky.

4.
Směnové průměrné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci mužů a žen, vykonávané převážně velkými svalovými skupinami, nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 4. V průběhu pracovního procesu nesmí srdeční frekvence překročit ani opakovaně krátkodobě hodnotu 150.min-1. Tato hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných skupin zaměstnanců (důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním lékařským prohlídkám a splňují zdravotní požadavky pro tuto práci.

Pro mladistvé nejsou limitní hodnoty srdeční frekvence stanoveny vzhledem ke specifickým změnám probíhajícím v organismu v tomto údobí života.

Tabulka č. 4

Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence

A Průměrná 102
B Nejvyšší přípustná 110
C Zvýšení nad výchozí hodnotu 28

Poznámka k tabulce č. 4

A
- hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupiny osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence.

B
- hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu.

C
- nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná.

Část B

Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax)

1.
Celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil nesmí překročit hodnoty vyjádřené procentem maximální svalové síly (%Fmax) exponované svalové skupiny uvedené v tabulce č. 5.

2.
Četnosti pohybů, při nichž jsou zatěžovány malé svalové skupiny předloktí a ruky nesmí za osmihodinovou směnu překročit při uvedených vynakládaných svalových silách hodnoty počtů pohybů za osmihodinovou směnu uvedené v tabulce č. 6.

3.
Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3% Fmax. hodnotu 110, u 6% Fmax hodnoty 90 za minutu.

4.
Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické, jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Pracovní úkony s použitou silou 55-70 % Fmax, u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600x za osmihodinovou směnu, pokud je použito měřicí zařízení umožňující snímání 1x za sekundu.

Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45% Fmax jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné.

Tabulka č. 5

Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:
Převážně dynamické složky Převážně statické složky
Celosměnově průměrné Celosměnově průměrné
30 10

Poznámky k tabulce č. 5

F max (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N). Měří se individuálně nebo se odhaduje z tabelárních hodnot.

% Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.

Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou.


Tabulka č. 6

% Fmax Počet pohybů za
směnu - 480 min
Počet pohybů za
minutu při trvání
stahu < 2s
Počet pohybů za
minutu při trvání
stahu ≤ 3s
7 27 600 37 24
8 24 300 36 23
9 21 800 34 22
10 19 800 33 21
11 18 100 32 20
12 16 700 30 19
13 15 500 29 19
14 14 000 28 18
15 13 500 27 17
16 12 700 26 16
17 12 000 25 15
18 11 400 24 15
19 10 900 23 14
20 10 400 22 14
21 10 000 21 13
22 9 600 21 12
23 9 300 20 12
24 9 000 19 12
25 8 700 18 11
26 8 400 18 11
27 8 100 17 10
28 7 800 17 10
29 7 500 16 10
30 7 200 15 9
31 6 900 15 9
32 6 600 14 9
33 6 300 14 9
34 6 000 13 8
35 5 800 12 7
36 5 600 12 7
37 5 400 11 7
38 5 200 11 6
39 5 000 10 6
40 4 800 10 6
41 4 600 10 5
42 4 400 9 6
43 4 200 9 5
44 4 000 9 5
45 3 800 8 5
46 3 600 8 5
47 3 400 7 5
48 3 200 7 4
49 3 000 7 4
50 2 700 7 4
51 2 400 7 4
52 2 100 7 3
53 1 800 7 3

(odkaz na část C přílohy č. 5 vloženou novelou, ve formátu PDF)

Část D

Postup pro měření a hodnocení lokální svalové zátěže horních končetin

1.
Zásady postupu pro vyšetřování a hodnocení lokální svalové zátěže

Podrobná analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:
-
popis práce se sledováním časových faktorů práce,
-
režim práce a odpočinku v průběhu pracovní doby, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací),
-
rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby relaxace,
-
podíl zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,
-
plnění výkonových norem, nárazové práce s vysokou zátěží,
-
zaujímání pracovních poloh těla, končetin a jejich částí.

2.
Popis časových faktorů práce (časový snímek)

Časový snímek pracovního dne jednotlivého zaměstnance se k tomuto účelu pořizuje metodou nepřerušovaného pozorování a zaznamenáváním veškeré spotřeby pracovního času během směny, rozborem a vyhodnocením naměřených hodnot. Posuzuje se při tom, zda převládá zátěž dynamická či statická.

a)
Obecné zásady
-
před vlastním měřením je třeba určit zaměstnance a pracoviště (popřípadě stroj, výrobní postupy a další faktory), které budou sledovány,
-
zaměstnanci, u nichž se šetření provádí, mají být dobře zapracovaní a musí spolupracovat při vyšetření,
-
měření má probíhat za normálních provozních podmínek, což stvrzuje zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec a zástupce zaměstnanců,
-
časový snímek musí zahrnovat podmínky celé pracovní doby.

b)
Postup při pořizování časového snímku jednotlivce se provádí metodou nepřerušovaného pozorování:
-
průběžně se sledují jednotlivé činnosti (pohyby, úkony, operace či jiné sledované znaky včetně přestávek),
-
do protokolu se vypisují činnosti a nečinnosti zaměstnance (měřené znaky tak, jak po sobě následují),
-
zaznamenává se postupný čas s přesností na minuty a doba trvání jednotlivých úkonů.

3.
Popis pracovního místa
Zaměřuje se zejména na
-
manipulační rovinu a pohybový prostor,
-
ovládací prvky stroje nebo technického zařízení,
-
pracovní nástroje a nářadí,
-
manipulovaný materiál.

4.
Popis pracovních poloh

Popis zahrnuje zejména

a)
Polohu těla
-
základní pracovní polohy při hlavní a vedlejší pracovní činnosti,
-
zaujímání fyziologicky nepřijatelných poloh (vleže, vkleče, ve vypjatém stoji, při rotaci trupu o více než 60o v hlubokém předklonu, ve vzpažení, se záklonem hlavy),
-
vnucené polohy.
Pracovní polohy se vždy posuzují v časových souvislostech.

b)
Polohu končetin
-
postavení horních končetin a rukou,
-
postavení dolních končetin.

5.
Popis postavení horních končetin se provádí pomocí úhlů

Úhel α: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu, tj. k rovině proložené tímto bodem a kolmé k sagitální rovině těla. Při předpažení má hodnotu 0o, při vzpažování nabývá kladných hodnot až do +90o, resp. +80o, při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do -90o
Při pracovní poloze horních končetin mírně zapažených pak úhel alfa nabývá vyšších záporných hodnot, například -100o Jedná-li se o současný předklon, nutno popsat (úhel je vždy v rovině kolmé k dané sagitální rovině proložené trupem).

Úhel β: pomocí tohoto úhlu je určena poloha ovládané části stroje (poloha úchopu) vzhledem k sagitální rovině těla, která dělí tělo shora dolů na pravou a levou polovinu. Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta roven 0o (addukce paže). Rozvírá se do +90o při abdukci paže.

Úhel γ: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň ohybu v loketním kloubu. Má hodnoty kladné od cca +30o do +180o Alternativně jej lze vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu.

Postavení ruky: se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce. Popis se týká způsobu úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.

6.
Popis pracovních pohybů

Popisuje se počet pohybů, rozsah, četnost v čase, zda jsou pohyby spojeny s manipulací s břemeny, ovladači, a podobně).

7.
Postup při hodnocení četnosti pohybů:

-
přímý odečet na pracovišti pomocí stopek - počítá se četnost pohybů jednotlivých končetin za předem stanovenou časovou jednotku,
-
při činnostech spojených s rychlými pohyby, které nelze metodou přímého odečtu posoudit, se použije videozáznam.

A) Měření pracovní zátěže

1.
Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, dodržených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti nebo pro činnosti neustále se opakující.

2.
Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem - metoda pro přesnější měření svalových sil.

Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil z odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotu svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (% Fmax).

3.
Metoda tzv. pracovní integrované elektromyografie - nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.

4.
Souhrnné hodnocení lokální svalové zátěže:

Posuzují se:
-
statické a dynamické prvky svalové práce u sledované činnosti,
-
vynakládané svalové síly a četnosti pohybů,
-
intenzita a plynulost práce,
-
kvantifikace celkové manipulované hmotnosti za časovou jednotku,
-
individuální pracovní stereotypy.

Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti.

Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus.

Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.

5.
Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle:
-
velikosti svalové síly,
-
doby, po kterou daná síla v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
-
pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
-
střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
-
střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event. v jednotlivých měsících během roku,
-
četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, směny.

B) Závěrečné hodnocení lokální svalové zátěže

Posuzuje se, zda:

-
v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly),
-
hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
-
četnost pohybů za minutu a za směnu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.

Část E

Postup při úpravách PEL v pracovním ovzduší

1.
Postup upravuje základní zásady při stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech nebo delší pracovní době než osm hodin. Tyto úpravy se provádějí pro konkrétní práci.

2.
Při stanovení PEL se stanoví:
a)
za jakých podmínek a na jakou dobu se upravené PEL stanoví,
b)
způsob sledování a vyhodnocování dodržení upravených hodnot PEL,
c)
způsob sledování a vyhodnocování zdravotního stavu zaměstnanců.

Stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech

1.
Před úpravou PEL při těžké fyzické práci se posoudí:
a)
o kolik je při práci překročena hodnota plicní ventilace 20 litrů/min,
b)
zda jde o práci trvalou nebo přerušovanou,
c)
zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří budou těžkou fyzickou práci vykonávat,
d)
zda se současně prodlouží práce na dobu delší než 8 hodin,
e)
zda se práce provádí současně za nevyhovujících mikroklimatických podmínek.

2.
Pro stanovení úprav PEL platí, že
a)
20 litrům minutové ventilace a 100% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 11,7 kJ/min (195,0 W) - netto, 40 litrům minutové ventilace a 50% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 26,4 kJ/min (440,0 W) - netto,
b)
při hodnotě plicní ventilace 40 litrů za minutu odpovídá hodnota PEL 50% hodnoty PEL platného pro plicní ventilaci 20 litrů za minutu; pro plicní ventilace mezi 20 a 40 litry za minutu se určí podíl PEL lineární interpolací.

Stanovení PEL při delší pracovní době než osm hodin

1.
Před úpravou PEL pro delší pracovní dobu než 8 hodin, se posoudí zejména:
a)
o kolik hodin je pracovní směna prodloužena,
b)
charakter působení chemické látky na lidský organismus,
c)
zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří mají pracovat déle než 8 hodin denně,
d)
zda se současně vyskytuje více škodlivin, nebo se práce provádí za nepříznivých mikroklimatických podmínek, nebo jde o těžkou fyzickou práci,
e)
další okolnosti, které mohou míru rizika ovlivňovat.

2.
V případech, kdy se nevyskytují faktory, které negativně ovlivňují míru rizika, se upraví PEL takto:
                                      8.PEL
                              PELt = -------
                                        t
kde PELt - je nová hodnota PEL pro pracovní dobu trvající t hodin
t - je pracovní doba v hodinách.


Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


(odkaz na přílohu č. 6 vložené novelou, ve formátu PDF)


Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Část A

Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou

1.
Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2.

2.
Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.

3.
Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.

4.
Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje.

5.
Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

6.
Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.

7.
Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světelné stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.

8.
Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.3)

9.
Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto pro daný typ práce.

10.
Při navrhování, výběru a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:
a)
software musí být vhodný pro daný úkol,
b)
software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,
c)
systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,
d)
systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,
e)
musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.

Část B

(odkaz na části B přílohy č. 7 vložené novelou, ve formátu PDF)


Příloha č. 8 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Hodnocení expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám
a příkladový seznam činností, při který může docházet k expozici olovu

1.
Všechna měření koncentrace olova ve vzduchu musí být provedena v souladu s požadavky uvedenými v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Způsob odběru vzorků ovzduší musí zajistit, že bude možno zhodnotit expozici jednotlivého zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců za nejnepříznivějších podmínek, přičemž se bere v úvahu charakter prováděné práce, pracovní podmínky a délka pracovní expozice.

2.
Ke stanovení koncentrace olova v krvi (plumbemie) musí být použita metoda atomové absorpční spektrometrie nebo jiná metoda srovnatelná z hlediska přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků.

3.
Práce uvedené v příkladovém seznamu je nutno vyhodnotit po stránce expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám vždy, když nelze na základě dlouhodobých zkušeností nebo opakovaných hodnocení určit, že tato práce na konkrétním pracovišti odpovídá kategorii první.15)

Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

1.
Manipulace s koncentráty olova.
2.
Tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární).
3.
Výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním.
4.
Výroba oxidu olovnatého.
5.
Výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám).
6.
Výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo.
7.
Výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).
8.
Řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu.
9.
Výroba olověné pájky.
10.
Výroba olověné munice.
11.
Výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin.
12.
Používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo.
13.
Výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).
14.
Výroba a práce s křišťálovým sklem.
15.
Průmysl umělých hmot používající olověných přísad.
16.
Časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru.
17.
Tiskařské práce zahrnující používání olova.
18.
Odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo.
19.
Používání olověné munice v uzavřeném prostoru.
20.
Výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo).
21.
Výroba poolověné oceli.
22.
Temperování oceli olovem.
23.
Natírání olovem.
24.
Regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo.


Příloha č. 9 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


Seznam karcinogenů


Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


(odkaz na přílohu č. 10 vloženou novelou 523/2002 Sb., ve formátu PDF)

(odkaz na část přílohy č. 10 vloženou novelou 441/2004 Sb., ve formátu PDF)


Příloha č. 11 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.


(odkaz na přílohu č. 11 vloženou novelou, ve formátu PDF)


Body 30, 31, 36 až 43 a 46 až 48 nařízení vlády č. 441/2004 Sb., které nelze do příloh zapracovat:

30. V příloze č. 3 tabulce č. 3 se do kolony "Látka" za položku "magnezit" doplňuje položka "ledek amonný" a do kolony "PELc(mg . m-3)" se přiřazuje číslo "10,0".

31. V příloze č. 3 tabulce č. 4 se do kolony "Látka" za položku "Prach z" doplňuje položka "chromu" a do kolony "PELc(mg . m-3)" se přiřazuje číslo "0,5", za položku "prach epoxidových pryskyřic" se doplňuje položka "prach papíru" a přiřazuje se číslo "6,0", za položku "prach polymerních materiálů" se doplňuje položka "prach polystyrenu" a přiřazuje se číslo "5,0", za položku "prach polystyrenu" se doplňuje položka "prach siřičitanu vápenatého" a přiřazuje se číslo "5,0" a za položku "prach sklolaminátů" se doplňuje položka "prach škrobu" a přiřazuje se číslo "4,0".

36. V příloze č. 5 části C se věta druhá a věta třetí nahrazují větou "Manipulaci s břemenem vstoje nebo vsedě je možno vykonávat při dodržení počtů zdvihů a kumulativních hmotností uvedených v tabulce a předpokladu, že bude ve stanovené pracovní době rozložena rovnoměrně.".

37. V příloze č. 6 části A bodě 2 se vkládá nové písmeno a), které zní:

"a)
při ploše do 20 m2 nejméně 2,50 m,".

Dosavadní písmena a) až d) se označují jako písmena b) až e).

38. V příloze č. 6 části A bod 3 zní:

"3. Světlá výška místností se šikmými stropy při ploše do 20 m2, na kterých se vykonává trvalá práce, musí být minimálně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Místnosti s plochami uvedenými v písmenech b) až e) musí mít minimálně nad polovinou podlahové plochy světlé výšky zde uvedené.".

39. V příloze č. 6 části A bodě 5 se slova "c) a d)" nahrazují slovy "d) a e)".

40. V příloze č. 6 části D v tabulce pod obrázkem Trup Krok 1 s označením "Nepřijatelná poloha" v koloně "Dynamická poloha trupu" se věta druhá nahrazuje větami "Výrazný úklon trupu či pootočení větší než 20o při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Záklon trupu při frekvenci větší nebo rovné než 2/min.".

41. V příloze č. 6 části D v tabulce pod obrázkem Horní končetiny Krok 1 s označením "Nepřijatelná poloha" v koloně "Statická poloha" se věta druhá nahrazuje větou "Vzpažení paže větší než 60o, není-li paže podepřena.".

42. V příloze č. 6 části D v tabulce pod obrázkem Horní končetiny Krok 2 se písmeno B zrušuje.

Dosavadní písmeno C se označuje jako písmeno B.

43. V příloze č. 7 části B písmenu e) se věta první nahrazuje větou "Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost vykonávané pracovní činnosti, náročnost práce vyplývající z možného obecného ohrožení zdraví výkonem dané pracovní činnosti, tedy práce spojené s odpovědností a vědomím nebezpečí ohrožení vlastního zdraví a života nebo zdraví a života dalších osob.".

46. V příloze č. 11 části A se slova "5. Záchody" nahrazují slovy "6. Záchody"" a slova "6. Údržba" se nahrazují slovy "7. Údržba".

47. V příloze č. 11 části A bodě 6 se písmeno "j)" nahrazuje písmenem "c)", písmeno "k)" se nahrazuje písmenem "d)" a doplňuje se písmeno e), které zní:

"e)
Pisoáry se navrhují v samostatné místnosti nebo společně se záchodovými kabinami.".

48. V příloze č. 11 části B se na konci bodu 4 slovo "jídel" nahrazuje slovy "a uchovávání jídel".


Čl. II nařízení vlády č. 441/2004 Sb.

Čl. II

Přechodná a závěrečná ustanovení

1. Na pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se nevztahují požadavky uvedené v bodě 2 písm. a) a v bodě 3 části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení.

2. Na pracoviště zřízená přede dnem 1. ledna 2003 se dále nevztahují požadavky na

a)
světlé výšky klimatizovaných pracovišť uvedené v bodě 2 písm. d) až e) části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení,

b)
světlé výšky uvedené v bodě 4 části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení,

c)
světlé výšky prostor sanitárních zařízení uvedených v bodě 2 přílohy č. 11 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení.